Od března roku 2016, kdy se na Balkáně zavřely hranice, uvízlo v Řecku přes 62 tisíc uprchlíků a migrantů. V Elliniku je jich přes 3 tisíce, přičemž dle Mezinárodního záchranného výboru se ve více než polovině případů jedná o děti. Právě ty tamními podmínkami trpí nejvíce.
Areál tábora ležícího na okraji Athén tvoří hokejový a baseballový stadion společně s opuštěným příletovým terminálem. Obyvatelé žijí uvnitř v improvizovaných stanech. Jídlo jim poskytuje armáda, zdravotní péči řecká vláda. Ani jedno ale není na valné úrovni.
„Dělá se nám nevolno, když to jídlo otevřeme. Není pro lidi,“ uvedla patnáctiletá Marzia Kamali pro aljazeera.com s tím, že musela být kvůli otravě z jídla i hospitalizována. „Jenom chceme, aby se otevřely hranice a my mohli jít. Nepřišli jsme sem kvůli jídlu. Utekli jsme před Talibánem a chceme se dostat někam, kde bude mír. Všechny děti jsou každým dnem nemocnější. Když jsme sem přišli… Viděli jsme, že s Afghánci se nezachází jako s lidmi.“
Situace dětí v táborech je o to složitější, že se jim nedostává ani řádného vzdělání. Do školy se dostane jen zhruba 2500 z nich. Zbytek mladistvých prostě nemá kam chodit.
„Nikoho nezajímá, kým jste byli před válkou. Mohli jste vyrábět klobouky, léčit lidi, být právníkem, gynekologem nebo vysokoškolským profesorem. V Řecku se cítíte jen jako další číslo. Ten proces je dehumanizující,“ tvrdí Lucy Carrigan z Mezinárodního záchranného výboru.
Řecké ministerstvo vnitra, pod které správa uprchlických táborů spadá, situaci v nich dlouhodobě nekomentuje.
Atmosféru řeckého Ellinika si ale můžete prohlédnout na fotografiích Patricka Stricklanda.
