Můj bratr je obětí ostřelovače

Můj bratr je obětí ostřelovače Zdroj: facebook/humansofnewyork

Žena, která na moři ztratila manžela
Čluny jsou pro plavbu na otevřeném moři nevhodné
Teď už jste Rakušan, řekl mi soudce
Můj bratr je obětí ostřelovače
4
Fotogalerie

Fotograf „Lidí New Yorku“ se přemístil na Lesbos a přináší příběhy uprchlíků

Na facebookovou stránku Humans of New York fotograf Brandon Stanton denně přidává životní příběhy Newyorčanů, které potkává okolo sebe. Nyní se Brandon přemístil na řecké ostrovy, kde ve své práci pokračuje. Jen Američany nahradili uprchlíci a jejich příběhy plné utrpení a násilí.

Zřejmě nejsilnější, avšak nikterak neobvyklý příběh americký fotograf zachytil na ostrově Kos. Na fotografii je vidět plačící žena se snubním prstýnkem, která právě přišla o svého manžela. „Prodali jsme úplně všechno. V Turecku jsme pracovali 15 hodin denně, dokud jsme nevydělali dost, abychom mohli odjet. Když jsme viděli loď, hodně z těch, co se chystalo odjet to vzdalo. Ale neměli jsme na výběr. Peníze by nám nikdo nevrátil,“ popisuje mladá žena. Plavba skončila tragicky v okamžiku, když se člun roztrhl o skálu. „Lidé začali křičet. Můj manžel dal svou záchrannou vestu ženě, která jako my skončila ve vodě. Pak plaval, jak jen to šlo, ale najednou řekl, že si potřebuje odpočinout a obrátil se na znak.“ To bylo naposledy, kdy jej viděla. Ji zachránila jiná loď, manžela však už nenašli.

Brandon se snaží také dokumentovat deataily cesty uprchlíků k řeckým ostrovům. Jde většinou o loď nacpanou k prasknutí, v lepším případě mají lidé záchranné vesty. Lodě jsou naprosto nevhodné pro plavbu na otevřeném moři. Gumové čluny sou lehké, jejich odolnost vůči nárazům na ostré skály je téměř nulová. Totéž platí i o vlnách, které malou loď přeplněnou lidmi lehce převrátí.

Brandonovi se však podařilo získat i příběhy s dobrým koncem. Na Kosu potkal muže, který má již rakouský pas. Cesta na sever mu trvala celý měsíc, ale náhoda ho tam přivedla k setkání s Rakušanem, který kdysi žil v Sýrii. Prý měl se Syřany dobré zkušenosti, a tak to teď chtěl vrátit. Dal mu jídlo a nějaké peníze, a našel i diecézi, v jejímž kostele Mohamedovi poskytli azyl. „Učil jsem se německy sedmnáct hodin denně. Snažil jsem se potkávat co nejvíc Rakušanů, abych se tu řeč naučil. Neustále jsem četl dětské pohádky, sledoval televizi.  Když jsem po sedmi měsících šel na azylové řízení, řekl jsem soudci, že můžeme mluvit německy. Soudce byl tak překvapený, že jsem se naučil řeč, že to celé zkrátil na deset minut. Nakonec ukázal na můj syrský pas a řekl: To už nikdy nebudete potřebovat, teď jste Rakušan“ řekl Mohamed Brandonovi.

Brandon Stanton se stal celosvětovým fenoménem. Jako třicetiletý fotograf na volné noze začal fotit, co viděl na ulici – sbíral neobyčejné i obyčejné, ale vždy silné příběhy lidí, které našel na ulicích New Yorku. Vydal dokonce knihu s příběhy lidí, které nafotil. Jeho facebooková stránka má již přes 15 milionů fanoušků.