Caril žila se svou matkou a otčímem v Nebrasce, když se ve 13 letech seznámila se Starkweatherem, který byl o pět let starší než ona. Charles byl jako dítě obětí šikany, časem se v něm zlost změnila na touhu po pomstě. V roce 1956 odešel ze školy, aby mohl vídat Caril, do které byl bláznivě zamilovaný. První vraždu spáchal už v roce 1957 - unesl a později zastřelil obsluhu benzínky. O svém činu řekl Caril, ta mu ale nevěřila.
O pouhé dva měsíce později se na návštěvě u Caril pohádal s jejím otčímem a jedinou ranou ho zastřelil. Protože Carilina matka i teprve 2letá sestra spustily poplach, zabil postupně i je. Caril později u soudu tvrdila, že přišla domů až když bylo po všem, o vraždách prý nevěděla. Charles ovšem prohlásil, že mu se zabíjením dokonce pomáhala.
Později spolu uprchli, v sousedním městě zabili rodinného přítele, na jehož farmě se ukryli. Aby mohli pokračovat v útěku před spravedlností, museli stopovat. Dvoučlennou posádku prvního vozu, který jim zastavil, zabili také. Jejich řádění trvalo tři měsíce a zabili při něm ještě bohatého průmyslníka, jeho ženu i služku a dalšího muže, jehož auto se jim zalíbilo.
Při poslední vraždě je ale viděl zástupce místního šerifa, Caril zatkl a po hodinové automobilové honičce dopadl i Starkweathera. Dívka od soudu dostala doživotí, které jí po několika letech změnili na trest 30 až 50 let, čímž jí umožnili zažádat o podmínečné propuštění. Toho se dočkala v roce 1976. Dnes je jí 78 let. Starkweather skončil krátce po soudu na elektrickém křesle. Jejich příběh inspiroval celou řadu filmů, včetně Takových normálních zabijáků Olivera Stonea.
