Tálibán si po 20 letech opět podmanil Afghánistán. V médiích se dozvídáme o hrůzách, které radikálové páchají na nevinných - od mučení přes mrzačení až po popravy. V mnohých případech za z našeho pohledu banality, jako je například nenošení burky u žen. Věc, kterou by ani v Afghánistánu před 50 lety, nikdo nepovažoval za nutnou. Snímky z 60. let minulého století ukazují zemi a její národ ve světle, v jakém si je snad nikdo z nás ani neumí představit.
Tálibán páchá v Afghánistánu skutečně zrůdné činy a ne jinak tomu bylo i v dobách před více jak dvaceti lety, než zemi od útlaku fundamentalistů osvobodili Američané. Dvacet let jejich působení a snažení ale přišlo vniveč během pár týdnů. Tálibán si zemi podmanil bez většího odporu.
A tak teď média mimo jiné vzpomínají i na doby, kdy v Afghánistánu místo Tálibánu vládl uvolněný liberalismus. To dokazují fotky profesora Billa Podlicha, který v roce 1967 navštívil Kábul a zdokumentoval běžný život v zemi, kterou dnes známe v úplně jiném světle.
Na fotografiích se často objevují mladí usměvaví lidé, dívky v moderních šatech a krátkých sukních, ve školních třídách spolu sedí chlapci i dívky pohromadě, ženy na snímcích se nijak neliší od svých západních protějšků s obarvenými vlasy, moderními účesy a make-upem. Výjimečně je vidět žena v šátku, který ji spíše chrání před sluncem, než zatracením, burky na fotkách nenajdete vůbec. Trhy oplývají hojností čerstvého ovoce a zeleniny, barevného oblečení a lákavých cukrovinek.
Jediné desetiletí stačilo k tomu, aby se vše změnilo. Konec americké pomoci, politické převraty, obrat od západu směrem k Moskvě, anarchie, invaze sovětských vojsk a dlouhá léta válek zemi totálně zruinovaly do podoby, kterou známe dnes. Američané do země vstoupili po událostech 11. září 2001 s dobrými úmysly, 20 let se snažili bojovat proti radikálům a útlaku běžných obyvatel. Marně. Historie se opakuje...
