Přijela k nám pouť, Jak se točí Rozmarýny, Káťa a krokodýl, Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák nebo Krakonoš a lyžníci. To je jen krátký výčet snímků, na nichž vyrostlo hned několik generací dětí a jejichž autorkou je scénáristka a režisérka Věra Plívová-Šimková, V sobotu převzala Českého lva za mimořádný přínos kinematografii, v květnu oslaví 85. narozeniny. “Měli jste ji dát mladší, já už jsem stará bába,” žertovala se soškou v ruce.
Za vše, co pro československý a český film pro děti udělala, to bylo ocenění zasloužené. Tuzemské televizní stanice by se k tvorbě této první dámy filmu pro děti měly vracet častěji. Dnešní děti i náctiletí by alespoň viděli, jak se dříve žilo, jak fungovaly dětské party, jak vypadaly prázdniny na venkově či tradiční pouť a že to tehdejší děti to zvládly i bez vysedávání u počítačů či s mobilem v ruce.
Svět, který youtubová generace nezná
Autorský rukopis Věry Plívové-Šimkové nese hned několik typických znaků. Příběhy vycházejí z typicky dětského vnímání světa a zároveň se vyznačují laskavým a chápavým přístupem k životu. Častým inspiračním zdrojem jejích příběhů je dětská hra, objevují se motivy soupeření klukovských part, přátelství, prvních lásek a nedorozumění - svět, na nějž s notnou dávkou nostalgie vzpomínají všichni dospělí a jenž už dnešní youtubová generace téměř nezná.
Své příběhy Plívová-Šimková obvykle zasazovala do prostředí současné vesnice. Téměř všechny filmy natáčela v okolí svého bydliště, tedy v prostředí, které důvěrně znala. Věra Šimková-Plívová se narodila v květnu 1934 v podkrkonošské Lomnici nad Popelkou, dětství pak prožila v Chuchelně u Semil. V roce 1952 odmaturovala na gymnáziu v Jičíně, odkud pak odešla studovat FAMU do Prahy. Jejím profesorem v oboru filmová režie byl věhlasný Bořivoj Zeman. Už na škole samovolně směřovala k tvorbě o dětech a pro děti. Během studia točila ročníkové práce, kde stále větší počet rolí dostávaly děti.
V roce 1957 nastoupila na Barrandov jako asistentka režie a své první zkušenosti získávala při natáčení snímků jako Touha, Král Šumavy nebo Sny na neděli. V roce 1963 definitivně přesedlala na tvorbu pro děti a její samostatný debut nesl název Chlapci, zadejte se a odehrával se z prostředí tanečních. Její následující počiny Tony, tobě přeskočilo, Lišáci, Myšáci a Šibeničák nebo o Sněhurce už se začaly tematicky týkat světa dětí a jejich nejrůznějších vztahů mezi sebou či k dospělým.
Ekologie, lyžaři a Jan Kraus jako Olda-Myšák
Některé její snímky nesly i výchovný a vzdělávací akcent. Ať už se jednalo o film Brontosaurus, který pojednával o ekologii a ochraně životního prostředí nebo Krakonoš a lyžníci, který popisoval začátky lyžování na českých horách a dotýkal se i fenoménu pašování jako nezbytné součásti přežití lidí v drsném horském prostředí. Nutno dodat, že byť většina jejích divácky nejúspěšnějších snímků vznikla v 70. a 80. letech, nebyla nijak poplatná či servilní tehdejšímu režimu - její témata naopak byla lidská a autentická. Posledním snímkem autorky byl film Kruh z roku 2001 popisující příběh nadějné gymnastky, kterou zranění připoutalo na invalidní vozík.
Vzhledem k povaze svých filmů spolupracovala Věra Plívová-Šimková s mnoha dětskými herci, kteří u herecké profese zůstali i v budoucnu a řadu budoucích herců také objevila. Jedním z nich je například Jan Kraus, který si v roli Oldy-Myšáka ve snímku Lišáci, Myšáci a Šibeničák odbyl svůj herecký debut.
