nahoru

Kudla z pudla, co to je?! Pohádku Tajemství staré bambitky 2 na Štědrý večer radši vynechte

Vojtěch Rynda 24. prosince 2022 • 12:00
Kudla z pudla, co to je?! Pohádku Tajemství staré bambitky 2 na Štědrý večer radši vynechte
foto: Fairytale Production / Vojtěch Resler

Z Jakuba s Aničkou je královský pár, zločinní rádcové Ferenc a Lorenc se přesunuli krást do sousední země, které (ne)vládne zmatená královna Julie, a loupežník ve výslužbě Jan „Zorro“ Karaba se poohlíží po mladém masíčku. Od pohádky Tajemství staré bambitky uběhlo více než deset let, ale na sepsání smysluplného příběhu to nestačilo.

Jen výjimečně Česká televize ke štědrovečerní večeři a rozbalování dárků nepouští pohádku natočenou speciálně pro tento účel, na niž by ráda byla hrdá a mohla ji reprízovat v následujících vánočních sezónách. Jedním z takových ročníků je – zjevně z úsporných důvodů – letošek. Čtyřiadvacátého na obrazovkách poběží pohádka Tajemství staré bambitky 2, která přitom byla už od února k vidění v kinech. Dobrá není, nijak „štědrovečerně“ nepůsobí a spíš než do svátečního programu se hodí na náhodné ospalé sobotní dopoledne.

Autoři původní „Bambitky“ a také děl jako Panic je nanic nebo Kameňák 1 až 3 režisér Ivo Macharáček a scenárista Evžen Gogela nastavují kaši z prvního dílu úplně mechanicky. Ať je to trochu napínavé a trochu romantické, řekli si nejspíš a s postavami z minulého dílu rozjíždějí tři dějové linie, které spolu prakticky nesouvisejí. V jedné vesničtí lumpové rozkrádají státní majetek a král Jakub tomu jen přihlíží. Ve druhé si zlotřilí rádci Ferenc a Lorenc podmaňují sousední království. A ve třetí se Julie, královna této země, zamilovává do vysloužilého loupežníka Karaby, nyní počestného hrnčíře.

Video se připravuje ...
Tajemství staré bambitky 2 zve do kina traileremVIDEO Bioscop

Vetchý na autopilota

Scénář nás varuje, že Julie nosí smůlu, ale už neříká, proč se chová zcela nesvéprávně: vesele předá království dvěma klaunům a jde se courat po světě. „Svět“ je tu veliký asi tak jako půl Brna, protože se odevšad dá kamkoliv dojít za chvíli pěšky. Nebo možná ne, ale působí to tak, protože v něm nefungují zásadní časoprostorové souvislosti. Noc například nastává jen tehdy, když někdo někomu popřeje dobrou noc nebo když se hodí zamilovaná písnička. Král se může opít v hospodě, jít na zámek vyspat opici, dát se do kupy a vrátit se zpátky a v krčmě to vypadá, jako by odešel před minutou.

Karaba střídá provozní módy řemeslník, Zorro mstitel a zamilovaný mládenec, což jeho představitel Ondřej Vetchý zvládá na autopilota. Nikomu v ději nepřijde divné, že jeho „vyvolená“ Julie (snesitelná Veronika Khek Kubařová) je v reálu o čtvrt století mladší než on a jen o pět let starší než jeho dcera Anička (Kamila Janovičová). Král Jakub je většinou úplně mimo, v tomhle se obsazení Tomášem Klusem povedlo.

Kutulů a bum bum šplouch

Pohádky mají být nejen zamilované a napínavé, ale taky vtipné. V Tajemství staré bambitky 2 se hodně padá: padají nebo aspoň škobrtají skoro všichni a na spoustu způsobů. Ten nejkomplikovanější předvede Julie, když spadne u úlů do sudu a skutálí se po louce do rybníka. Otřesená to popíše větou: „Nejdřív bylo bzzz, pak bylo kutulů a pak bum bum šplouch.“ Citoslovce po ní další postavy rády opakují, snad aby tato hláška zlidověla. Na bránici taky útočí nejrůznější přeřeky: trenky místo trendy, šejdíř místo šenkýř, papuč místo puč, potrava místo poprava, celulitida místo celebrita... Ano, pohádky mají být především pro děti, ale tohle je materiál k popukání na velkou přestávku tak ve druhé třídě.

Hrůzu naopak vyvolá hláška krále Jakuba: „A zazpíváme si o tom?“ (Ne)děj je totiž co chvíli proložen popěvky, v nichž Gogelův lyrický primitivismus („dobrou noc pusu dám / nesmí být nikdo sám“, rýmy jako „segedín / [mišelín]) kontrastuje s bombastem nástrojového provedení. Písničky jsou také doprovázené „herectvím“ z mateřské školky, jako když si Julie při slovech „s oteklou pusou“ opakovaně ukazuje na ústní otvor. Některé postavy to takhle mají pořád, třeba otylý generál se při každé zmínce o jídle chytá za břicho.

Nechybí pohádkové polopatismy jako vyprávění prostřednictvím ilustrované knihy, prostý lid samozřejmě žije ve skanzenu, Gogela se průhlednými narážkami a sociálně laděnou dějovou linií pokouší o společenskou kritiku, což je nevtipné a nemístné... A nemístné je i nasazovat jako štědrovečerní pohádku takto rodinné stříbro České televize, splácanec scének bez logiky, zato s humorem na hranici slabomyslnosti. Na zámku v Mníšku pod Brdy, kde se natáčelo, je pěkně a kostýmy Aleny Schäferové jsou opravdu povedené, tak co tam udělat výstavu – a televizi letos čtyřiadvacátého radši nepouštět?

Vojtěch Rynda




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.