KVIFF | Z deníčku baťůžkáře: Neviditelný život Eurídice Gusmãové dojme i největší cyniky | Reflex.cz
nahoru

Z deníčku baťůžkáře: Neviditelný život Eurídice Gusmãové dojme i největší cyniky

Jakub Smutný6. července 2019 • 15:30
Z filmu Neviditelný život Eurídice Gusmãové
Z filmu Neviditelný život Eurídice Gusmãové
• foto: 
Kviff.com

Po vítězství v sekci Un Certain Regard letošního festivalu v Cannes zamířila novinka brazilského režiséra Karima Aïnouze Neviditelný život Eurídice Gusmãové i do Karlových Varů. Snímek pojednává o lásce. Nikoli ale o lásce partnerské, milenecké, ale o lásce sourozenecké, sesterské. Životní cesty Eurídice a Guidy se na přelomu čtyřicátých a padesátých let nešťastně rozejdou. A bude trvat léta, než se znovu shledají – pokud vůbec. Zkrátka těžké časy bez Facebooku.

Ruku na srdce: melodrama není zrovna žánr, který bych vyhledával. Pokud je ovšem tak krásně a sebejistě zpracované, jako v případě Neviditelného života Eurídice Gusmãové, odolává se mu jen těžko. Nejvýraznějším motivem dvouapůlhodinového dojáku je nelehký úděl žen ve společnosti, v níž funguje tvrdý patriarchát. V tomto konkrétním případě se jedná o brazilská padesátá léta, relativně snadno by byl ale příběh geograficky přenositelný v podstatě na jakékoli místo. Brazilské lokace dodávají Neviditelnému životu jakousi zemitost a tropickou upocenost, živelnost, dějový oblouk je ale univerzálně srozumitelný.

Dvacetiletá Guida se zamiluje do řeckého námořníka. Svěřit se rodičům je pro ni nemyslitelné – otec by takovou lásku nikdy nechápal – a matka, ta je jen otcovým stínem. Guida tedy s námořníkem za pomoci své sestry Eurídice uteče. Řek ji následně oplodní a pak, mizera, zmizí. Těhotná dívka se tedy vrací zpět domů. Otec se jí ovšem zřekne a vyžene ji. A ještě ke všemu jí namluví, že sestra Eurídice odjela do Evropy studovat hru na klavír, což bylo vždy jejím snem. Ve skutečnosti se ale Eurídice provdala a stále žije v Riu. S manželem, který nijak nebere ohled na její potřeby a ambice.

Vlčí chlapec Jaeden Martell vypravuje, jak poprvé potkal děsivého klauna Pennywise

Takové je dějové východisko příběhu dvou sester, kterým, jak by řekly feministky, toxická maskulinita zničila život. Že byly časy, kdy většina mužů nahlížela na ženy jako na biologický stroj k plození dětí, vaření a uklízení, bez vlastní vůle a snů, to není věc názoru, nýbrž fakt. Odsouzení snímku jako feministického blábolu tak snad hrozí jen u toho nejkonzervativnějšího publika.

Ostatní si popláčou. Nejlepší na filmu je, že režisér Aïnouze nijak extrémně netlačí na pilu. I přes nepřízeň osudu, který Eurídice a Guidu potkal, nepopisuje jejich život jen v šedavých barvách. Ani jedna žena vlastně nakonec netrpí jako zvíře; poznají lásku, přátelství i momenty štěstí. Jejich životy nejsou vyloženě tragické, jen neúplné. A právě ten detail, tedy jak zejména jedna osoba, které by bývalo na štěstí Eurídice a Guidy mělo záležet nejvíc (tedy jejich otec), zcela zbytečně pokazila dva jinak potenciálně relativně bezproblémové životy, má v závěru emoční sílu tanku. V posledních deseti minutách se veškeré moje snažení upínalo k tomu, abych nevzlykal moc nahlas. Od mužů se holt stále tak trochu čeká, že nepláčou. Alespoň ne v kině na melodramatu. Patriarchát trvá.

Přizpůsob se, nebo zemři. Unikátní fotografie indiánů, kteří byli nuceni se začlenit do…

Neviditelný život Eurídice Gusmãové jednak zastínil všechny ostatní filmy, které jsem v pátek viděl, jednak se stal po jihokorejském Parazitovi druhým vrcholem celého festivalu. Přesvědčit se o kvalitách těchto dvou filmů mohou příští týden diváci v pražských karlovarských ozvěnách.

A jaké že páteční filmy stojí alespoň za krátkou zmínku? Určitě dokumentární film schopného hollywoodského řemeslníka Rona Howarda Pavarotti. Ten zkoumá, nepřekvapivě, život a dílo operního pěvce Luciana Pavarottiho. Můj vztah k opeře je zhruba nulový až záporný, přesto mě dokument dokázal bavit – a při záznamech některých árií vyvolat i nefalšovanou husí kůži. Zpívat ten obtloustlý vousatý sympaťák vskutku uměl.

Třetím viděným filmem pak byl politický thriller Synové Dánska, který pojednává o růstu napětí mezi radikalizujícími se migranty a radikalizujícími se pravicovými populisty a s nimi sympatizujícími neonacistickými bojůvkami. Film popisuje těžko se zastavující spirálu extremismu a násilí. Nenávist na jedné straně v něm vždy způsobí ještě větší nenávist na straně druhé. Ve více aspektech nicméně snímek působí nedotaženě, zjednodušeně a ne zcela přesvědčivě.

Neznámá tvář Švýcarska: Země je poseta bunkry a úkryty, některé vypadají jako obyčejné…
Třeštíková: Miloš Forman byl letitý bezdomovec, rodinu obětoval. Katce dávám peníze,…

Jakub Smutný



Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2019

Program Jak koupit vstupenky a passy Hosté a hvězdy Historie Ubytování během festivalu Brigáda Hlavní soutěž Soutěž dokumentů Filmy 2019

54. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary skončil 6. července. Mimo soutěže se představila řada nejen českých premiér. Časopis Reflex přivezl unikátní film Moje Svoboda. Hlavní hvězdou festivalu byla americká herečka Julianne Moore. Do Varů se po dvou letech vrátil i Casey Affleck a mezi hvězdami byla i Patricia Clarkson.

Vybíráme z placeného obsahu
PREMIUM X Edmund Hillary: Včelař z Nového Zélandu, který jako první zdolal Mount Everest
PREMIUM X Chyba mohla nastat kdykoliv, vzpomíná Jan Kolář na komentování přistání Apolla 11 na Měsíci
PREMIUM X Karel Zich: Český Elvis Presley, jehož zářnou kariéru předčasně ukončila smrt
PREMIUM X Situace Andreje Babiše: Co může premiér ve svém trestním stíhání použít jako záchrannou brzdu
PREMIUM X Zelený Raoul: Zeman zničil Nečase, Sobotku, Hamáčka... Teď je na řadě kůrovec!

Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější