Vary nejsou jen nepřetržitým sledem obohacujících kulturních a společenských zážitků. Za ten týden strávený na kolonádě se každému návštěvníkovi nutně stane i pěkná řádka tu větších, tu menších kalamit a malérů, které dokážou nakrknout. Některé z nich se stávají opakovaně, rok co rok. Ale bez nich by to nešlo. I ony patří k festivalové atmosféře. A jaké že jsou ty nejtypičtější?
10. Zpoždění na příjezdu
Každoroční evergreen, pokud na festival jedete autobusem. Barevným autobusovým dopravcům budiž připočteno k dobru, že v úvodní dny festivalu posilují linku mezi Prahou a Karlovými Vary na limit svých možností. Zpoždění je ale spíš pravidlem než výjimkou. Takže s ním při plánování programu počítejte. Pokud si člověk představuje, že už hodinu po plánovaném příjezdu bude sedět v kinosále – tak nebude, opravdu nebude. Bude se nervit a nadávat kdesi na silničce na pomezí Středních Čech a Karlovarského kraje. PS: Zajímavé je, že v opačném směru, při návratu do Prahy, jsem zpoždění ještě nezažil.
9. Zahodit lístek na festivalový hit
Poměrně často se stane, že se návštěvníkovi festivalu dostanu do rukou lístek na film, na který vlastně ani moc nechce. Snímek dosud neměl ještě žádnou projekci, takže nejsou známé ohlasy – dost možná nebude stát za to. A tak dá přednost spánku nebo párty. Vstupenku nechá propadnout nebo ji někomu věnuje. V takovém případě si pak jako na potvoru druhý den přečte, že přišel o zásadní filmové dílo a jeden z nejlepších filmů celého festivalu.
8. Nachlazení
Nastydnout v těch vedrech v prvním červencovém týdnu? Nepravděpodobné, řeknete si. Opak je pravdou. Alespoň pro lidi, kteří tráví dny přebíháním z kinosálu do kinosálu. Většina z nich je totiž klimatizovaná, některé až tak, že se v nich diváci vyloženě klepou zimou. V tom mimochodem vede sál v Národním domě. Pravidelné střídání pobytu v chladném kině se sprintem skrz rozpálené město si pak nutně vybere svou daň.
7. Kolaps vedrem
Pokud jsem o odstavec výše napsal, že v některých karlovarských kinosálech bývá zima, tak o prostoru před Velkým sálem Thermalu, v němž se hrají ty největší hity, a tudíž před ním v těch nejpočetnějších frontách čekají lidé s tím, že se dostanou dovnitř bez lístku, to říct nelze. Prostor je navíc uzavřený, vzduch se ani nehne. A protože festivalové Vary mají zpravidla štěstí na tropické teploty, není to v tom čekajícím davu vážně nic příjemného. A to ani nevzpomínám sál v Městském divadle, kde se fronta čeká přímo na sluneční výhni. Udělat ze sledování filmu tropické martýrium nicméně umí i některé z kinosálů. Třeba v Drahomíře nebo Husovce to klimatizace těžce nezvládá.
6. Být prvním nešťastným ve frontě
Pokud do Varů nejezdíte, tak na vysvětlenou – na každou projekci pouští organizátoři dovnitř na neobsazená místa řadu diváků bez lístku – ti musí mít jen zakoupený festivalový pass a vystát si frontu. A v té frontě, aby měli štěstí, si musí u nejočekávanějších filmů počkat třeba i dvě tři hodinky. Jaké pak je rozčarování těch nešťastníků, kteří po dvou hodinách skončí jako první „pod čarou“, si asi dokážete představit.
5. Divák, co nezná pravidla
Karlovarskou festivalovou specialitou je také proces zaplňování kinosálů s číslovanými sedačkami. Držitel lístku má v podstatě dvě možnosti – buďto si sednout na místo uvedené na vstupence (vybrat si při koupi místo dle vlastní preference není na rozdíl od klasických kin možné), anebo počkat. Pět minut před začátkem projekce se totiž ozve gong, po němž si všichni mohou sednout kamkoli chtějí. Snad na každé projekci se ovšem najde nerudný divák, který přijde až v době „po gongu“ a začne vás vyhánět z místa, které jste si poctivě vybojovali. A zdaleka ne každý je ochoten nechat si to vysvětlit.
4. Zdržená projekce
Vlivem nejrůznějších okolností se občas stává, že film začne se zpožděním. A to pak může člověku pořádně nabourat denní plán. Máte mezi dvěma filmy, které se hrají v navzájem poměrně vzdálených kinosálech, pauzu jen třicet, čtyřicet minut? Pak se vsaďte, že před prvním z nich přijde velmi početná tvůrčí delegace, která toho bude mít opravdu hodně moc na srdci.
3. Stávkující budík
Ve Varech platí, že pokud se chce člověk s jistotou dostat na ty nejočekávanější filmy, nesmí zaspat. Naopak musí jít velmi brzy ráno čekat do fronty k pokladnám, nebo se vzbudit alespoň před sedmou hodinou a zkusit štěstí rezervační SMS zprávou. Pokud zaspíte, váš předem důkladně připravený plán takřka s jistotou padá a budete muset vzít zavděk filmovými zbytky, o které není takový zájem.
2. Potopa ve stanovém městečku
V červenci bývají ve Varech nejenom teploty k zalknutí, ale taky silné bouřky. Karlovarský festival bez vytopeného stanového městečka, to je jako poslanecká sněmovna bez Marka Bendy – nemyslitelné. Divákům, kteří bydlí v pohodlí pod střechou, to může být jedno. Pro nešťastníky spící ve stanu na Rolavě znamená ovšem takovýto nečas největší jobovku, která se jim na festivalu může přihodit. Brodit se mokrý v bahně a půl dne sušit veškerou svou bagáž – nic příjemného.
1. Andrej Babiš
Ten taky dokáže zkazit náladu. Festivalové Vary pro řadu návštěvníků fungují jako dokonalý únik od všední reality – ve všem tom shonu kolem filmů, shánění vstupenek, celebrit a různých večírků totiž nebývá čas sledovat dění mimo. Festival je tak trochu jako očistný filtr od každodenní politicko-mediální agendy. A pak prásk, na kolonádě potkáte Babiše, kterak jej Mára fotí na Facebook. Pohádky je konec. Obdobně to ale platí i pro jiné politiky, jméno si může každý dosadit dle vlastních (anti)preferencí.
