Nikdy není pozdě zacelit staré rány, říká dánský režisér a scenárista Mads Mengel
Zvláštní cenu poroty i Cenu za režii získal na 60. ročníku karlovarského filmového festivalu dánský režisér a scenárista Mads Mengel (*1990) se svým celovečerním debutem Nečekaný host. Prestižní ocenění vybojoval v karlovarské
Hlavní soutěži v konkurenci dalších jedenácti snímků včetně nakonec vítězného myanmarského Padlého ovoce režiséra Aunga Phyoea, Pramene s Aňou Geislerovou nebo dramatu Chica Checa našeho redakčního kolegy Šimona Holého. První dvě projekce Nečekaného hosta si vysloužily bouřlivé ovace a potlesk vestoje. Kritici opakovaně chválili strhující herecké výkony, znepokojivý emocionální náboj a Mengelovo zpracování spletitého rodinného dramatu. Zejména výkon Trine Dyrholmové v roli výbušné matky Vibeke, jejíž náhlý příchod převrátí rodinnou oslavu naruby, je strhující.
Kritici rovněž ocenili, jak Mads Mengel dokázal propojit severskou černou komedii s bolavým rodinným traumatem. Introvertní Karl (Simon Bennebjerg) a bezvýrazná Emilie (Mette Klaksteinová) v Nečekaném hostovi pozvali příbuzné a kamarády na víkend v hotelu u moře, v němž chtějí pokřtít svého nedávno narozeného synka Elliota. Karlovu mámu Vibeke (Trine Dyrholmová), která má psychické problémy, nepozvali, ale ona se přesto objeví – Karlova sestra Rikke (Josephine Parková) si totiž usmyslela, že to není špatný nápad… Jenže hned od prvních okamžiků je zřejmé, že situace vyeskaluje. Kdo se stane obětí a která rodinná pouta prasknou nejdřív?
Postava nevyzpytatelné matky rodu Vibeke je nevyžádaným epicentrem všeho. Se stárnutím populace a stále ještě nevyléčitelnou Alzheimerovou chorobou bude taková komplikovaná osoba brzy v každé rodině… Podle čeho jste Vibeke modeloval? Konzultoval jste s odborníky? Četl jste psychologické publikace?
Mluvili jsme s Christianem Bengtsonem (Mengelovým stálým spoluscenáristou, jenž napsal mimo jiné scénář detektivního seriálu Kaštánek, který díky Netflixu a románové předloze dobře známe i my Češi; poznámka autorky) s mnoha lidmi, kteří buď sami trpěli duševní nemocí, nebo ji měl někdo z jejich blízkých. Zjišťovali jsme, jak se v takové situaci kdo typicky chová. Zčásti jsme vycházeli i z výzkumů a zčásti z našich vlastních zkušeností; i herci s námi sdíleli své příběhy na tohle téma, jak jsme se postupně seznamovali blíže. Chtěli jsme, aby příběh působil co nejreálněji, co nejvěrohodněji a aby herecké výkony obsahovaly co nejvíc nuancí.
S docela početnou delegací k vašemu snímku přijela do Varů také představitelka problémové babičky Vibeke Trine Dyrholmová, majitelka Stříbrného medvěda z Berlinale za herecký výkon v dramatu Komuna. Jaké bylo točit s touto legendou?
Trine je nejlepší herečka, jakou v Dánsku máme. Možná i v celé Evropě. Jistě, Paprika Steenová je taky úžasná, ale já jsem odnepaměti fanouškem hlavně Trininy práce. Když roli přijala, byl to pro mě splněný sen. O tom, kdo by měl Vibeke hrát, jsme s kolegy hodně diskutovali a říkali si: „Kdybychom mohli snít a v myšlenkách vystoupat až ke hvězdám, koho bychom tak asi chtěli?“ No přece Trine, koho jiného! A pak Josephine Parkovou, která hraje Karlovu sestru Rikke. S tou jsem spolupracoval na televizním seriálu Suplex a Trine zná opravdu dobře, pomohla nám otevřít dveře a doporučila Trine, aby si přečetla náš scénář. Když jsem se s ní měl poprvé vidět, byl jsem děsně nervózní: „Bože můj, setkám se s Trine Dyrholmovou!“ Vykládal jsem nesmysly, nedokázal se srozumitelně vyjádřit, ale ona byla velkorysá a milá. Na konci schůzky mi řekla: „No tak dobře, vezmu to.“ A to bylo první velké vítězství.
Pak přišla další dvě. A ani těch 15 000 dolarů, co si díky Zvláštní ceně poroty rozdělíte s producentem Victorem Cunhou, není k zahození. Navíc se z filmu zdá, a Trine Dyrholmová nám to potvrdila, že na place musela panovat skvělá atmosféra.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
