Před kamerou Erdoğanův režim, v zákulisí politické čistky. Žluté dopisy berou iluze o hrdinství
Režisér İlker Çatak se před dvěma lety vyšvihl dramatem Sborovna, v němž se idealistická učitelka snaží vycepovat problematické studenty na jedné německé škole, ale pak jen hořce zjistí, že ani ty nejlepší úmysly nevedou ke kýženým výsledkům. Ve Žlutých dopisech satiru vyměňuje za rodinné drama; postavy přesvědčené o síle svých hodnot, kvůli nimž jsou nakonec ostrakizované, však zůstávají.
Derya a Aziz jsou umělci z divadelního prostředí v Ankaře. Na premiéře jedné z her se však Derya odmítne vyfotit s vysoce postaveným politikem, zatímco Aziz umožní svým studentům účast na protivládní demonstraci. Oba přijdou o práci i domov a s dcerou se stěhují k Azizově matce. Krizová situace se projeví i na soudržnosti celé rodiny.
Z filmu vyčnívá Çatakovo rozhodnutí neskrývat, že se netočilo v Turecku, ale v Berlíně a Hamburku, tudíž se v obrazech demonstrací objevují i vlajky, které odkazují k úplně jiným konfliktům než k represím ze strany Erdoğanova režimu. Režisér tak vlastně trochu po brechtovsku sdílí svůj přístup s protagonisty, kteří podobným způsobem tvoří na divadle. Porotu na Berlinale to zasáhlo a odměnila film nejvyšším oceněním, tedy Zlatým medvědem. Její předseda Wim Wenders dokonce prohlásil, že znaky despotismu, jež snímek ukazuje, by se mohly v blízké budoucnosti projevit i v západní Evropě.
Çataka inspirovaly skutečné politické čistky, konkrétně příhoda jednoho tureckého herce, který sám obdržel onen „žlutý dopis“ s oznámením o vyhazovu z práce. Důvodem měla být podle dopisu cigareta, již si zapálil v zákulisí. Jádro filmu je přesto ještě trochu jinde, totiž v pnutí mezi Deryou a Azizem. „Chtěl jsem opravdu natočit film o manželství, je to tak zajímavá instituce! Je v ní láska a náklonnost, ale také propastný chlad. Chtěl jsem tyhle dvě věci spojit dohromady a natočit film o manželství v politickém prostředí, s nímž je velmi těžké se vyrovnat,“ sdělil İlker Çatak serveru Hollywood Reporter.
Právě tenhle akcent na rodinný, a zejména partnerský detail Žlutým dopisům svědčí nejlépe, protože se ukazuje, že Aziz s Deryou nejsou žádné dokonalé symboly revolučního odporu; tváří se šlechetnější, než ve skutečnosti jsou, a vlastně nechtějí mít žádné problémy. Zůstali byste věrní svým morálním standardům, kdyby vám někdo nabídl lukrativní práci na telenovele?
Tohle jsou otázky, které Çataka zajímají nejvíc. Bez ohledu na to, jak nepříjemné, nekomfortní a nelichotivé budou odpovědi.
