Horké léto pod Vesuvem. Snímek La gradiva se zaměřuje na teenagerské vztahy i křehký konec dospělosti
Poslední výlet francouzských středoškoláků, než se definitivně rozejdou vlastními cestami. V kulisách antických ruin a strnulých těl dávných obyvatel Pompejí se odehrávají zdánlivě banální dramata dospívání v debutu kameramanky Marine Atlan. Ten zazářil na festivalu v Cannes a nyní ho tvůrkyně představuje v Karlových Varech.
Na školních exkurzích je cosi nevinně marného. Tváří se jako inherentní součást výuky a plánu, jako nezbytnost osnov, ve skutečnosti však z čistě pedagogického hlediska jde o poněkud plonkové výlety, kde studijní část nikoho příliš nezajímá. V ideální verzi jde prostě o zábavné cesty, kde se žáci samozřejmě učí. Jen jiné věci, než si přejí jejich učitelé.
Letošní canneská senzace jménem La gradiva na jeden takový trip vyprovází skupinu francouzských studentů. Co do celovečerních snímků debutující režisérka (a doposud vyhledávaná kameramanka) Marine Atlan sleduje jejich půtky, aniž byť jednou protočí panenky nebo pohrdavě zvedne obočí. Její několikahlavý ansámbl je chórem, v němž má být každý hlas slyšen. Nikoli však prostřednictvím nějaké performativní empatie líbivých hesel, ale prostě přesným, spravedlivým ukazovátkem.
„Se spoluscenáristkou Anne Brouillet jsme zvolily mírně dokumentární přístup: vedly jsme rozhovory s mladými lidmi a účastnily se školního výletu. Při psaní scénáře jsme se zaměřily jak na současnost, tedy na to, co je typické pro mládež roku 2025, tak na cosi nadčasového, co se v životech teenagerů pořád opakuje,“ sdělila režisérka serveru Cineeuropa.
Pro tuto vizi zvolila filmařka pro studenty ideální destinaci. Vyvezla je do Pompejí a Neapole, kde je v sopečném terénu, ulicích města i ve starobylém umění pořád přítomná tisíciletá historie, s níž ostře kontrastují malá velká dramata adolescentů.
Název snímku si režisérka ostatně půjčila z více než 120 let starého románu rakouského spisovatele Wilhelma Jensena, který viděl Pompeje jako krajinu lidského podvědomí, ve filmu úchvatně nasnímanou díky práci s přirozeným světlem a hloubkou ostrosti.
V La gradivě je i vzhledem k tomu cítit určité napětí, zejména kvůli Tonimu, jednomu ze studentů, který ze struktury postupně vyčnívá. Třídní hvězda maskuje svoji jemnější stránku a zároveň pátrá po svých rodinných kořenech. Jenže na své otázky nemůže najít odpovědi…
Druhou zásadní postavou je Suzanne, outsiderka trpící tím, že se nepovažuje za příliš hezkou. Jenže třídní status není žádnou konstantou, jakkoli se studentům může zdát neměnný. La gradiva je totiž i o křehce smutném momentu konce dětství a začátku dospělosti.
Dvouapůlhodinový suverénní vítěz canneské sekce La Semaine de la Critique mimochodem uteče podobně rychle.
