Jistá základní škola v Barceloně odstranila z knihovny některé závadné pohádky. Především tedy ty, které byly příliš sexistické a přispívaly k šíření stereotypů o ženské a mužské roli. Tento přístup je naprosto v pořádku, protože do dětí se má vtloukat už od mala, že žena nemusí být v dospělosti jenom maminka, ale může být i tatínek nebo například dělník ve slévárně. V kontextu dnešní doby je jen otázkou času, kdy rušení pohádek nastane celoplošně, což by byla tak trochu škoda. Vždyť ty pohádky stačí jenom trochu pozměnit, aby obstály v této zvláštní době. Pojďme se spolu podívat na několik sexistických pohádek, které by bylo záhodno přepracovat, aby malým dětem nezpůsobily újmu.
Minimálně tyhle tři pohádky by si nějakou tu editorskou úpravu jistě zasnoužily:
Červená Karkulka: Začátek skvělý, konec slabý. Zatím
Začátek této pohádky hraje dnešní době do karet. Soběstačná a již v útlém dětství emancipovaná dívka se vydá s košíčkem přes les za babičkou. Zde tleskáme skutečnosti, že Karkulku vyšle její maminka. O tatínkovi není v příběhu ani zmínka, což znamená, že i maminka Karkulky je emancipovaná, soběstačná žena, která vychovává dceru, aniž by k tomu potřebovala muže.
Koncept moderní pohádky se však začíná bořit, když Karkulku s babičkou vysvobodí myslivec, který vlka rozřeže a z jeho žaludku posléze vyskočí čiperná babička i ještě nestrávená Karkulka. Malým dívkám dává tento konec signál, že když jsou v úzkých, vždy přijde nějaký muž a zachrání je. Špatně! Moderní emancipovaná žena by raději prošla vlkovi traktem, než aby ji zachránil muž.
Odborníci navrhují, aby Karkulku s babičkou zachránila emancipovaná žena. Například kosmonautka nebo vědkyně, která se shodou okolností nachází nedaleko babiččiny chaloupky. Tím by byl vyslán signál, že když jste v úzkých, zachrání vás kosmonautka. Eventuelně by mohl stačit dodatek, že myslivec je přeoperovaná žena.
Sněhurka: Princ musí pryč
Největší problém se Sněhurkou je ten, že je zachráněna princem, který ji políbí. Jako by ji nemohla políbit princezna. Ostatně v této pohádce je opět žena vyobrazena jako pasivní příjemce svého osudu. Smířena se svým osudem, otročí v chaloupce u plotny, kde vaří jídlo pro trpaslíky. Ani jedna zmínka o tom, že například dálkově studuje fyziku. Nic. Jenom puťka v domácnosti.
Pomohlo by, kdyby Sněhurka po konzumaci otráveného jablka usnula a po pár dnech se sama probudila (bez prince, bez polibku). A poté by začala pracovat jako IT specialista.
Tři oříšky pro Popelku: Strýc na scéně
Zde trochu skřípe už skutečnost, že ve všech oříšcích jsou šaty. U prvního, kde je kamizolka, by se to ještě dalo nějak skousnout, ale plesové a svatební šaty? Popelku (ženu) to staví do roviny, že nejdůležitější pro ni je oblečení. Vysílá to signál, že ženy jsou marnivé. A co ten střevíček? Žena a její boty. Větší stereotyp snad ani není. Už jenom chybí, aby princ hledal Popelku podle její kabelky.
Návrh na změnu je jasný. První oříšek by obsahoval kalkulačku. Druhý oříšek nářadí, protože i ženy umí doma přitlouct poličku nebo spravit kapající kohoutek. Třetí oříšek by obsahoval křesadlo, aby si Popelka mohla rozdělat oheň, na kterém upeče divočáka, kterého skolila holýma rukama.
Princ by ji nakonec poznal podle nějakého pohlavně neutrálního předmětu. Například podle jejího strýce. (Nutno dodat do pohádky postavu strýce.) Jakmile by princ Popelku poznal podle jejího strýce, požádal by ji o ruku, ale ona by odmítla a dala by přednost kariéře.
Zachránila se sama
Nemá cenu vyjmenovávat všechny závadné pohádky, protože jich je moc a byli bychom tu do zítra. Obecně všechny pohádky, kde je žena vyobrazena jako někdo, kdo nemá kontrolu nad svým osudem, a nepřičiní se o to, že by se sama dostala z nesnází, nemají v dnešním světě co dělat. Do všech těchto pohádek je nutné vložit větu: „Zachránila se sama,“ a samozřejmě pohádku zakončit: „Jako single silná a soběstačná žena žila sama s deseti kočkami až do smrti.“
