Největšími hvězdami letošního ročníku Colours of Ostrava byli, jsou a budou OneRepublic. Jakkoli nigerijský zpěvák Burna Boy podle ředitelky festivalu Zlaty Holušové dostal větší honorář než kluci z Colorada, včera od půl jedenácté do půlnoci na stagi České spořitelny zářil mnohatisícihlavý dav štěstím, přezpíval jejich (i cizí) hity a s nadšením hltal české věty, dědictví frontmanovy pražské přízně.
Zpěvák, multiinstrumentalista, autor mnoha globálních hitů, odmala křesťan a od pohledu správňák Ryan Tedder z amerických OneRepublic má v Česku část rodiny. Praha byla prvním městem ležícím mimo území Spojených států, jež v životě navštívil; ve svých patnácti letech. „Jezdím do Česka od okamžiku, kdy jsem se naučil řídit. Takže if you know it, zpívejte se mnou,“ povzbuzoval anglicko-česky milovníky hitů jako Runaway, West Coast, Sunshine, Run, Counting Stars nebo I Ainʼt Worried. Poslední jmenovanou složil pro Toma Cruise; je jedním ze dvou singlů soundtracku loňského snímku Top Gun: Maverick.
Hudba z hokejové šatny?
Všechny ty letní, jiskřivé songy znáte z rádií, nebo alespoň publikum je znalo a s nadšením zpívalo, a já si připomněla slova nejmenovaného literárního recenzenta Reflexu (jeho příjmení se rýmuje s příjmením zpěváka OneRepublic; náhoda? nemyslím si!), shodou okolností též někdejšího juniorského ligového hokejového brankáře, který produkci OneRepublic zjednodušeně označil za hudbu z hokejové šatny. Jakkoli tu nejkultivovanější, jaká prý mohla před lety v útrobách stadionu zaznít.
Dává to smysl: písně coloradského kvintetu jsou chytlavé, jednoduché, plné optimismu a zdravého sebevědomí. Přesně takové oněch zhruba čtyřicet tisíc diváků, kteří letos zavítali a ještě zavítají na Colours of Ostrava, pro začátek potřebuje. Stejně jako ty spatra sázené české fráze, které si ostatně pamatujeme i z loňského pražského koncertu OneRepublic k albu Human, nebo ještě z toho předchozího, před jedenácti lety.
Greatest Hits... těch druhých
OneRepublic stejně jako při své minulé české návštěvě koncertně provedli také hity, na nichž se jejich dnes čtyřiačtyřicetiletý leader Tedder jako skladatel či producent podepsal a pak je přenechal jiným umělcům, od Beyoncé a Taylor Swift přes Adele a Carrie Underwood po Cardi B a Lil Nase X. Šňůru těchhle vybroušených diamantů, představených Tedderovým tenorem se solidním rozsahem směřujícím až k falzetu, zahájila píseň Halo z Beyoncina patnáct let starého alba I Am... Sasha Fierce. Zazněl třeba i Sucker proslavený bratry Jonasovými. Člověk si trochu připadal jako na Superstar nebo podobné talentové soutěži, kde slavné písně hudebních celebrit civilně a sympaticky skromně, skrčený za klávesami, interpretuje chlápek odvedle.
Průlomovou a skvělou baladu Apologize/Stay With Me, kterou OneRepublic kdysi v pravěku zpívali s Timbalandem, Ryan Tedder zakončil parádním českým impromptu, dvojverším Nerozumím česky / Kde je toalety. Ostravskému festivalu pak logicky věnoval Life in Color. Píseň Burn Tedder složil a taky zazpíval pro Ellie Goulding, již označil za jednoho ze svých nejoblíbenějších lidí vůbec; všichni kromě zpěváka jsme bohužel už nějakou dobu z festivalové mobilní aplikace věděli, že britská hvězda musí kvůli nemoci svůj dnešní, čtvrteční koncert na Colours odříct. Věčná škoda, že si Tedder tentokrát odpustil vzpomínky starého zbrojnoše a bohužel se nerozpovídal o okolnostech vzniku jednotlivých písní.
Not quite na shledanou
Byl to takový ten koncert pro první signální: nikoho neurazil, všechny potěšil. Zase jsme se na chvíli vrátili do dřevních dob, kdy se v kotli při tzv. oplodňovácích (kdo ten nechutný název vymyslel?) svítilo zapíkama. Předpůlnočním lesem mobilů zastínili diváci pod pódiem měsíc, spočítali jsme hvězdy z refrénu jednoho z největších hitů OneRepublic, Counting Stars, a od charismatického frontmana se návštěvníkům devadesátiminutového koncertu dostalo poklony, které se tak krásně věří a pro mnohé hudební zážitek ještě znásobí: „Byli jste jedno z nejlepších publik, co jsem kdy zažil. Not quite na shledanou, not quite dobrou noc,“ vlichocoval se zpěvák.
Ale nepřidali ani ťuk. Tak snad příště.
