V Evropě si stěžujeme na světelné znečištění, ale jinde ve světě jsou obyčejné žárovky požehnáním – umožňují pokračovat v práci v místech, kde soumrak veškerou činnost ukončil. Navíc dovolují učit se i po setmění. Charitativní organizace teď ale rozdávají v asijské Barmě (Myanmaru) jednoduchá solární zařízení. Rubén Salgado Escudero názorně předvádí, jak mění život v této zemi.
Když zapadne slunce, život v odlehlých oblastech Barmy utichne. Práce zcela ustane zejména v mnoha vesnicích ve východních částech Kajaského a Šanského státu; lidem nezbude než se stáhnout do domů a chatrčí. Ulice, dílny i stáje se ponoří do tmy dlouhé tropické noci. Ani ne třetina obyvatel Myanmaru má v současné době přístup k elektřině. Většina z nich, kteří mají to štěstí užívat si takový luxus, žije v přelidněných oblastech největších měst v oné chudé zemi. Zatímco tady se večer zapalují tradiční lampy, pouliční osvětlení zpřehledňuje ulice a do tmy blikají obrazovky televizorů, obyvatelé vesnic zůstávají často odkázáni pouze na mihotavé světlo svíčky. I s nimi se však musí šetřit. Svíčky jsou totiž drahé (stejně jako baterie), a navíc zůstávají nebezpečné, protože jejich plamen má na svědomí nejeden požár.
Co však znamená mít k dispozici pár světelných zdrojů v místech, kde dosud vládla pouze tma, měl možnost pozorovat profesionální fotograf Salgado Escudero. Na svých snímcích zachytil zvědavé oči dětí, jež dosud neviděly elektrické lampy. Ale i pohledy rybářů plné naděje, že nyní mohou začít pracovat mnohem dříve. Také úlevu zdravotních sester, jež jsou zde nyní k dispozici i těm, kdo v noci zaklepou na jejich dveře.
Vybavit domácnosti v chudých oblastech země s chybějící infrastrukturou alespoň jednoduchými solárními zařízeními se ukázalo být velmi efektivním programem rozvojové pomoci: malé, navíc cenově přístupné fotovoltaické zařízení v hodnotě přibližně 60 eur dokáže rozsvítit na dvanáct hodin pět LED zdrojů – tedy pokud se během dne na slunci nabije na plnou kapacitu akumulátoru. Nevelká investice znamená obrovský příspěvek ke zlepšení kvality života místních obyvatel. Zároveň významně pomáhá nastartovat ekonomiku.
Barma přitom disponuje nezanedbatelným přebytkem energie získané z vodních zdrojů a spalováním zemního plynu. Jenže vojenská junta během své vlády rozdala koncese na elektrárny zahraničním koncernům. A proto proud dodnes z valné části proudí do zahraničí, dynamicky se rozvíjejících sousedních zemí, jako jsou Čína, Thajsko nebo Indie.
Vysoké stožáry dálkového vedení vrhají na vesnice dlouhý stín – a jsou jich desetitisíce –, jenže elektřina pro místní zůstává nedostupným luxusem. „Ve vesnicích žijí ti, kteří neprofitují na finančních prostředcích plynoucích do státní pokladny z exportu elektrické energie do ciziny,“ lapidárně konstatuje se situací dobře obeznámený Rubén Salgado Escudero.
Několika vesničanů se zeptal, nakolik zásadní změnu pro ně znamenají solární články – a s nimi i světlo z pěti drobných zdrojů přinášejících nový život. Ostatně na jeho fotografické dokumentaci zaujme značný podíl tmy, charakteristický pro vesnice, v nichž fotografoval. Uplyne nejspíš ještě spousta času, než se chudá odlehlá osídlení konečně dočkají připojení na běžnou elektrorozvodnou síť. Solární moduly však pomáhají tady a teď. Staly se symbolem naděje v zemi, která po desetiletí trpěla diktaturou a ekonomickým úpadkem.
Rubén Salgado Escudero (35) pochází z Madridu a dlouhá léta žil v USA. Než odcestoval do Myanmaru, kde našel naplnění své touhy – portrétovat lidi a jejich všední život –, pracoval deset let v Německu jako designér v týmu vyvíjejícím počítačové hry.
