Co to je? To jsou ty tisíce, které objevily italské Gargano jako lepší variantu Chorvatska. Taky se k ní jako k Chorvatsku chovají. Dojedou, zalehnou, čvachtají se, zabrblají, kolika Čechům se tu už nelze vyhnout, nakoupí trochu olivového oleje, sbalí a odjedou. A unikne jim, že byli jen pár desítek kilometrů od úplně jiné varianty italské kultury, než jakou zahlédli cestou sem a zpět.
Ty rozšafné plážičky Gargana jsou jen špičkou 400 km dlouhého regionu Apulie, bizarního koktejlu antického Řecka a Říma, Byzance, Normanů, Švábů, Saracénů, Turků a Španělů, kteří zde zanechali stopy architektonické a kulinární.
Když nezvládáte sjet úplně dolů k Otrantu, zobněte si aspoň o pár desítek kilometrů od Gargana přímořského městečka Barletta, kde vedle normanské pevnosti, románské katedrály, pětikilometrové pláže krášlené obikinovanými snědými tělíčky najdete taky kulinární překvapení v podobě restaurace pojmenované „95“, rozlezlé po náměstíčku naproti De Nittisovu muzeu.
Vcucnou vás do ní na inzerovaný mořský vlk v mandlové krustě a červená škorpiónová ryba. Než je stačíte objednat, vnutí se vám koncert předkrmů, jako carpaccio z mečouna, filátko pražmy smažené v nitkovitých nudličkách do tvaru hnízda, černé sépiové rizoto s drcenými mandlemi, měkké chobotničí chapadélko tvaru štíhlé rybičky, hromádka kozí ricotty, bramborovo-olivovo-baklažánový koláček, vše chucené neznámými vonnými bylinkami. Je těch předkrmů osm. Vytouženého omandlovaného vlka zvládáte s rozkoší, ale námahou. Škorpiónku napřesrok. S vínem a vodou necelých třicet eur na hlavu. Dá se to někde přetrumfnout?
BENJAMIN KURAS (70) je česko-britský spisovatel, dramatik, překladatel a publicista. V roce 1968 emigroval do Velké Británie. Je autorem více než 20 knih a několika divadelních her. Původně jeho text vyšel v tištěné verzi Reflexu č.36/2014.
