nahoru

Marsá Alam: Co tady uvidíte pod vodou, vám vyrazí dech. Nedaleko najdete i největší muzeum na světě

Martin Bartkovský 23. února 2023 • 09:30
Marsá Alam: Co tady uvidíte pod vodou, vám vyrazí dech. Nedaleko najdete i největší muzeum na světě
foto: Profimedia.cz

Ležím na lehátku a pozoruji vrabce štěbetající nad hlavou. Slunečník brání ostrým paprskům slunce, které by jinak do kůže udeřily silou mezi 20 až 30 stupni Celsia. Pivo ve sklenici příjemně kondenzuje, vítr šumí. Takhle nějak by mohla vypadat letní idylka u nás na chalupě. Jenže v Česku je zima a já se nacházím na pláži v Egyptě. Oblíbená turistická destinace Marsá Alam je mimo hlavní letní sezónu možná ještě příjemnější.

Turisté se do Egypta po hubených covidových letech vrátili v plné síle. Do známých letovisek Hurghada a Marsá Alam u Rudého moře míří každoročně také statisíce Čechů. Podíval jsem se do druhé jmenované lokality mimo sezónu, kdy je tu o něco méně lidí.

Resorty rostou v Marsá Alamu jako palmy v oáze. Regionu se očividně daří, investoři pokračují ve výstavbě a k tyrkysovému pobřeží se prokousává jeden hotelový komplex za druhým. Zároveň je v poušti místa stále dost, takže nejsou nalepeny na sobě. Mezi nimi se turisté prohánějí skalnatou pustinou na čtyřkolkách a velbloudech. Ne nadarmo se místo v překladu jmenuje Horský přístav. Místní poušť má do idylických dun daleko, připomíná spíš měsíční krajinu. Za pískem se sem ale nejezdí.

Do těchto egyptských končin zamíříte za dvěma radovánkami – mořem a památkami starými jako lidská civilizace sama. S tím prvním mě seznamuje Ahmed, delegát cestovní kanceláře Blue Style, který hovoří prakticky bezchybnou češtinou. Teplota vody tu nikdy neklesne pod 22 stupňů. „Tady je jedno z nejlepších šnorchlování na světě. Lidé se sem jezdí potápět z Egypta i z celého světa. Nemusíte ani tak daleko od břehu a uvidíte stovky druhů ryb. Můžete mít štěstí na chobotnice, želvy nebo murény, podle kterých se jmenuje zdejší resort,“ vypráví. Za delfíny a dugongy, kteří jsou známí spíše pod přezdívkou mořské krávy, se musí trochu dál. Zhruba hodinku cesty. A ve zdejším moři jsou také žraloci. Ti odvážnější se vydávají pozorovat i je.

NEŠNORCHLUJTE V MASCE PŘES OBLIČEJ

Před šnorchlováním dostávám jedno zajímavé doporučení. „Nekupujte si celoobličejovou masku. Jsou sice velký hit, ale podle mě nejsou úplně bezpečné. Nejlepší jsou klasické brýle a šnorchl,“ dodává Ahmed, který je zároveň i zkušený potápěč. Podobnou radu dávají i plavčíci na pláži. Volím tedy brýle a nořím se do vln.

Pohled pod hladinu je pro oko zvyklé na podmořský život v Itálii, Chorvatsku nebo ve Španělsku vskutku šokující. Viditelnost je na vzdálenost desítek metrů a hustota ryb je tu opravdu hojná. Na potápění si ve skutečnosti nepotrpím, z tohoto pohledu pod vodou jsem byl ale ohromen. Ryby všech tvarů, barev a velikostí kolem vás korzují jako na podmořské vodní přehlídce. Nonšalantně proplouvají mezi korály a laškovně vám okusují končetiny. Pokud byste si ale chtěli z moře vylovit korálový suvenýr nebo mušli, rozhodně na to zapomeňte. Vyvážet mořské poklady z Egypta do ciziny je přísně zakázáno a důkladně se to na letišti kontroluje.

Zatímco osycháte na pláži, nad hlavou vám opět cvrlikají vrabci. Člověk by si myslel, že sem odlétli od nás do „teplých krajin“, ale to je mylná představa. Vrabci totiž za teplem nemigrují a tady na pláži se jedná o starodávné obyvatele. Tihle ptáci figurují i ve starých egyptských písemnostech. Zatímco majestátní ibisové to dotáhli do mumifikované podoby v hrobkách králů, vrabci sloužili jako přirovnání pro hamižné úředníky. Kromě toho ale podle egyptských pověstí plní lidem přání a nosí štěstí, takže se zas tak špatně na severu Afriky nemají. Nepozorným turistům navíc uzobávají z all-inclusive talířů v místní jídelně a chladí se i pijí ze sladkovodního bazénu. Zatímco v Česku je tento ptačí druh bohužel na ústupu, tady jeho nedostatkem rozhodně netrpí.

NEJVĚTŠÍ MUZEUM NA SVĚTĚ

Druhým důvodem pro návštěvu Marsá Alamu je historie. Několik hodin cesty autobusem (na Egypt to není tolik) leží město Luxor, největší muzeum světa pod širým nebem. Ve společnosti průvodce Mohameda se dostávám do kulis i čtyři tisíce let starých. Jen namátkou několik památek – Karnak (masívní chrámový komplex), gigantické Memnonovy kolosy, chrám královny Hatšepsut (další masívní chrám zasvěcený královně, která nosila falešné mužské vousy), a hlavně Údolí královen a králů. Právě v tom druhém jmenovaném se nachází i legendární Tutanchamonova hrobka.

„Na hrobce je ale kletba, že každý, kdo do ní vejde, zemře,“ culí se Mohamed. Loni uplynulo právě sto let od jejího objevení Howardem Carterem, který všechny poklady vyzvedl a nyní je najdete v muzeu v Káhiře. Samozřejmě po návštěvě hrobky nikdo neumírá. Z celkově 65 objevených hrobek navštěvujeme posmrtná místa několika faraónů jménem Ramesse (těch bylo celkem asi 15 a nebyli příbuzní). Ta jsou mnohem zdobnější a barevnější. Počet hieroglyfů jde do tisíců a všechny jsou neuvěřitelně detailní a zachovalé. Návštěvníka překvapí teplo a poměrně velké vlhko, které v hrobkách panuje. I tak v nich smíte strávit jen pár minut, abyste prostředí příliš nekontaminovali dechem a tělesnou teplotou.

Hlava se vám ale zamotá hlavně z toho, že zatímco egyptské sochy a hieroglyfy znáte z učebnic dějepisu jen jednobarevně, tady vidíte, že původně bylo všechno v pestrých barvách. Sochy měly domalovávané oči, malby ptáků hýřily pestrými barvami a blankytné stropy jsou poseté stovkou žlutých hvězd.

Po chvíli se ale v Luxoru dostaví pocit, kterému osobně říkám „římský komplex“. Památek je tolik, že je váš mozek přestane vnímat. Daly by se tu strávit týdny a stále byste neviděli všechno. Po exkursu do historie tak proto přijde vhod osvěžující plavba po Nilu. Ta se tu dá absolvovat na rychlém katamaránu, obrovské lodi s několika kajutami nebo na milionářské jachtě. To ale rozhodně není můj případ. V rychlé lodi se smrdutým benzínovým motorem si na majestátní řece připadám chvíli jako na přívozu v pražských Holešovicích. Pohled na město je ale velmi krásný.

Na každém kroku vás tu loví pouliční prodejci, kteří umějí být poměrně agresívní a neodbytní. Tady je kšeft postaven nade vše a nechat se od nich zatáhnout do obchůdku nebo postranní uličky opravdu nechcete. Vyjde vás to na pěkných pár desítek eur. Lepší je spolehnout se na certifikovaného průvodce nebo delegáta cestovní kanceláře, který vám ukáže prověřené obchody s pravým alabastrem, ibiškovým čajem nebo kořením.

Pokud máte chuť, čas, nějaké peníze navíc, hodně se zajímáte o historii a chcete obětovat zhruba půl dne, jeďte do města Quseir, zhruba 120 kilometrů severně od Marsá Alamu. Najdete tu zachovalou část starého města a na některých budovách v úzkých uličkách uvidíte velmi zvláštní domovní znamení – malé amatérské kresby lodí. Z tohoto města totiž po staletí odjížděli egyptští muslimové i jiní obyvatelé severní Afri­ky přes Rudé moře do posvátné Mekky. A kdo z místních pouť vykonal, namaloval si na dům loď.    

Cestování mimo sezónu je sice ideální pro klidnější režim v resortu, ve městech a u památek je ale turistů víc. V našem létě je totiž v Luxoru hodně přes čtyřicet stupňů, a túra mezi chrámy tak pěkně bolí. Teď, v nějakých 20 až 25 stupních, to je příjemné, i když trochu namačkané. Po několikahodinové cestě jsme zpět a síly na cestu domů se nabírají opět ideálně na lehátku pod slunečníkem za zpěvu vrabců. A kdo ví, třeba vám tu před odletem i splní nějaké to přání.





Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.