nahoru

Neruda by koukal. Malostranský obchodník zavraždil starce a mrtvolu rozřezal nožem

Dan Hrubý6. prosince 2019 • 10:25
Další mordy najdete ve speciálu Procházky hříšnou Prahou
Další mordy najdete ve speciálu Procházky hříšnou Prahou
• foto: 
Archiv

To, co se odehrálo mezi 18. a 20. lednem 1919 v domě U Zlatého orla v malostranské Mostecké ulici (čp. 42/24), překonává líčení nejobskurnějších detektivek. Antonín Douša, toho času majitel obchodu s hadry a obnošeným šatstvem, zde zavraždil Františka Schlinga, starého obchodníka z Holešovic. Poté mu oddělil nohy v kolenou, přivázal je provazem ke stehnům a pokusil se odříznout také hlavu, aby se vešla do velkého koše.

Na počátku stála ta nejpokleslejší lidská touha. Douša chtěl peníze. Potřeboval peníze. Věřil, že na ně má – oproti mnoha zbohatlíkům – morální právo a Schlinga znal z minulosti. Obchodovali spolu. Nyní mu nabídl 960 nových pytlů po čtyřech korunách. Pro hokynáře to byl skvělý obchod. Oba muži si smluvili schůzku v Doušově krámě na Malé Straně. Hadrář předpokládal, že Schling bude mít v peněžence aspoň 4000 korun, které si na zaplacení pytlů přinese. 

Další "mordy" najde ve speciálu Reflexu Procházky hříšnou Prahou. Objednávejte zde >>>

Když František Schling v sobotu mezi třetí a čtvrtou hodinou odpoledne dorazil do Mostecké ulice, Douša nejprve za návštěvou zamkl. Prý aby nebyli při obchodním jednání rušeni. Potom položil na podlahu jeden nový pytel na ukázku (jak se ukáže, jediný, co ve skutečnosti měl), a když se Schling shýbl, aby ho vzal do rukou a posoudil jeho kvalitu, zasadil mu první ránu kladivem.

Hokynář stihl ještě vykřiknout: „Co mi to děláte?“ Ale to už ho Douša „povalil obličejem na zem, vzal ze stolu kladivo a mlátil s ním starce do hlavy. Není pochyby, že vetchý muž byl ihned po prvních ranách v úplném bezvědomí a jeho smrt, že následovala v několika okamžicích,“ popisuje celý případ Národní politika.  

Samotný vrah posléze vypověděl: „Měl jsem velký strach, že se vzpamatuje. Proto jsem mu hodil na hlavu pytel s hadry a mezitím, co ležel na břiše, třískal jsem ho kladivem do zad, bodal nožem, čepelí i ostřím. Když se přestal hýbati, odhodil jsem pytel a třískal jsem ho dále do hlavy a do krku, zkrátka kam kladivo dopadlo.“ 

Konečně Douša v extatickém řádění ustal. Zároveň se dočkal zklamání. Místo očekávaných čtyř tisíc našel u oběti jen 800 korun a stříbrné hodinky. Poté zaházel zkrvavené tělo v koutě místnosti starými hadry a odešel z obchodu.

Komunista a spiritista

Od skončení světové války uplynulo jen několik týdnů. Všude panovala chudoba a nedostatek potravin. Noviny přinášely zprávy o lichvářích a spekulantech, kteří předražováním základního zboží ožebračují obyvatelstvo.

Také hadrář Douša měl plnou hlavu boje s boháči. Svůj zdivočelý komunismus či anarchismus navíc prokládal zvláštním druhem spiritismu, když věřil v převtělování a tvrdil, že „vrah je jen nástrojem vyšší moci“, jež jeho rukou trestá zavražděného za hříchy v tomto i minulých životech či dokonce za hříchy jeho předků. „Vrah vykonává akt spravedlnosti,“ tvrdil svým přátelům.

Za oběť – coby příkladného zástupce oněch nemravných boháčů – si vyhlédl hokynáře Františka Schlinga. Šlo přece o Žida a to zcela zapadalo do Doušova metafyzického přesvědčení o dědičné vině i morální ospravedlnitelnosti nejtěžšího zločinu.  

Pokoušel se oddělit hlavu

Byla neděle ráno, když se Douša vrátil do svého obchodu na rohu Mostecké a Josefské ulice. Potřeboval odklidit mrtvolu. Vzal největší pytel, jaký ve skladu našel, a pokusil se do něj zohavené tělo nacpat. Když se to nepovedlo, půjčil si od přítele italský útočný nůž, „přeřízl klouby v kolenech a nohy oběti ohnul tak, že chodidla ležela u břicha. Pak je přivázal ke stehnům motouzem a mrtvolu vstrčil do pytle.“ Poté se unavený vrátil do svého vršovického bydliště, kde žil s manželkou a rodiči.

Minula další noc.

V pondělí se Antonín Douša znovu odebral na místo vraždy. S sebou přivezl velký koš a dvoukolový vozík. Znovu však narazil na problém. „Mrtvolu nemohl do koše vměstnati,“ líčí další průběh událostí Národní politika, „proto se jí pokoušel odříznouti hlavu, ale nezdařilo se mu to. Tak ji jen ohnul a po delší práci se mu podařilo tělo do koše našlapati.“

Pytel v koši zakryl stanovým plátnem. Volné cípy zavázal. „Po třetí hodině odpolední naložil koš se zavražděným hokynářem na vozík a vezl ho po Karlově mostě, Křížovnickou a Platnéřskou ulicí… až na Královské Vinohrady. Za hostincem U Lva odbočil na pěšinu do prodloužené ulice Slezské. Jel k vodojemu a tam z koše pytel vyklopil a s prázdným vozíkem ujížděl do Vršovic,“ popisují vrahovu cestu Prahou konkurenční Národní listy.

Vražedné zbraně – kladivo a nůž – odhodil u břehů Kampy z Karlova mostu do Vltavy. Jsou zde pravděpodobně dodnes.

Antonín Douša, „muž prostřední postavy, vyhublých tváří se světlým knírem“, fatálnímu ortelu přesto unikl, když mu prezident Masaryk zmírnil trest smrti na doživotí.

Nový speciál Reflexu Procházky hříšnou Prahou by se klidně mohl jmenovat Jak se mordovalo za císaře pána? Čtenář v něm najde dlouhou řadu staropražských mordů, zločinů, podvodů a podvůdků, ale také zevrubnou zprávu o pražské prostituci. To vše v dobách, které se nám s odstupem času jeví být takřka idylické. Jenže nebyly…

Speciál Reflexu Procházky hříšnou PrahouSpeciál Reflexu Procházky hříšnou PrahouFoto Reflex

 

Dan Hrubý




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější