Biblická Zuzana by za svou cudnost položila život. Dějiny jsou však nespravedlivé, dnes si ji pamatujeme jako koketu, která se ráda předvádí nahá. Mohou za to generace malířů, reklamních fotografů i psychoanalytiků.
Zuzana byla vyhlášená krasavice a nezdálo se, že by byla předurčena k dramatickému životu. Patřila sice mezi potomky Židů odvlečených z Judska do Babylónie, ale sama očividně žila v míru, a dokonce blahobytu. Její manžel Jáchym byl veřejně činný muž, v jehož domě se scházel místní soud.
Blahodárnou nudu narušili dva starci, zasloužilí soudcové, kteří za Jáchymem docházeli. Nejdřív projednat veřejné záležitosti, ale poté čím dál častěji hlavně kvůli sličné hostitelce. Jejich fascinace Zuzaninou krásou stála u kořene tragédie, jež čtenáře, posluchače a diváky fascinovala po tisíciletí.
Příběh ze 13. kapitoly Danielovy knihy nenápadně zmizel z většiny biblí coby nekanonická pasáž, ale námět zůstal vědomou nebo podvědomou součástí literárního a výtvarného kánonu západního umění – od toho nejvznešenějšího až po pornografii.
Chlípní starci
Oba soudcové byli tak omámeni Zuzaninou krásou, že jednou „zapomněli“ odejít a nechali se zamknout v zahradě, aby byli krasavici nablízku. Jenže Zuzana se mezitím rozhodla, že se v babylónském vedru vykoupe, nechala zavřít bránu, připravit si lázeň a služky poslala pryč.
Když ji nemravové uviděli nahou, už se nedokázali udržet: „Buď nám po vůli, nebo prohlásíme, že jsme tě tu přistihli s nějakým mladíkem!“ Zuzana se ocitla ve zvláštním dilematu: buď bude skutečně nevěrná, anebo bude za nevěrnici považována. Zuzana musela být přítomností otrapů zaskočena, ale návrh jednoznačně odmítla. Starci splnili hrozbu, přivolali služebnictvo, a protože to byli vážení muži, jejich svědectví stačilo k tomu, aby byla Zuzana odsouzena k smrti za cizoložství.
V tomto okamžiku by mohl příběh končit a v oblasti, kde se příběh odehrává, tedy zhruba v současném středním Iráku, by tak mohl skončit i dnes. Zuzana měla ale štěstí, na poslední chvíli se k věci nachomýtl mladíček jménem Daniel (doslova „bůh je můj soud“), jenž si vynutil nové vyšetřování a starce veřejně usvědčil ze lži. Vyslechl každého starce zvlášť a ukázalo se, že se neshodují na tom, pod kterým stromem měli Zuzanu s mladíkem přistihnout (jinoch se prý dokázal vytrhnout a zmizet). Jde vlastně o jednu z nejstarších detektivek světa, v tom smyslu, že Daniel uplatnil promyšlenou pátrací metodu a její pomocí dopadl a usvědčil pachatele. Zuzana byla očištěna a osvobozena, starci odhaleni a popraveni. Z pokusu o justiční vraždu se stalo vítězství spravedlnosti, ale i osobní ctnosti.
Zábavná svatá
Ve srovnání s ostatními starozákonními náměty je vyprávění o Zuzaně poměrně pozdní (vzniká asi až ve 2. století př. n. l.) a může se zdát trochu ploché. Oslavuje Zuzaninu víru v Boží pomoc, oddanost tělesné mravnosti i ochotu obětovat za ni život. V samotném židovském prostředí upadl příběh v zapomnění, spíše si ho brzy poté oblíbili křesťané, asi právě pro jeho didaktické vyznění. Ze zbožné mezopotamské Židovky se stala „svatá Zuzana Babylónská“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
