Jamie Oliver

Abych nekřivdila producentům českého seriálu, snaha najít "svého" Jamieho proběhla snad celou Evropou. Lifestylové časopisy vždycky převlékly nějakého nebožáka z kuchařského rondonu do trička s číslem, džísky, do vlasů trochu gelu, některé produkce půjčily dokonce skútr a ... nic. Nejen tady, v Čechách, ale všude jinde jsme viděli, že napodobit vnější znaky celé show nestačí. Když si obléknu smoking a stepovací boty, také nejsem Fred Astair.

O CHYTRÉM HONZOVI

Jeho příběh začal tak, jak se to stává mnoha kuchařům. Do kšeftu se prostě narodil.
V roce 1975 matce Sally a otci Trevorovi, kteří provozovali v Essexu vyhlášenou kriketovou hospodu. První praxi tudíž získal, ještě než nastoupil na základní školu: se smetákem, vývrtkou a později i nožem. Chodil s otcem nakupovat suroviny, učil se poznávat správné chutě.
Po absolvování hotelovky Westminster Catering College už si ho předává jedna dobrá sudička za druhou. Jako první stojí v řadě láska k italské kuchyni, a tak nastupuje k Antoniu Carlucciovi, legendě a kmotru italské kuchyně v Británii. Tam poznává Gennara Contalda, svého budoucího gurua, jehož dnes diváci znají jako šedou eminenci z Jamieho kuchařek i televizních sérií. Po roce u Carluccia dostal vytouženou práci v River Café, slavné londýnské restauraci na břehu Temže, již vlastní dvě ještě slavnější šéfkuchařky - Rose Grayová a Ruth Rogersová.
Na jednoho obyčejného kluka, kterému ještě zatím nebylo ani dvacet, je to už dlouhá řada velkých jmen. Když do River Café jednoho dne přijede televizní štáb natáčet dokument, udělá se komusi důležitému špatně, a tak Jamie zaskočí. Do dvou týdnů má tenhle mladičký užvaněný talent nabídku na vlastní televizní show od pěti (!) různých televizních producentů. Vybere si Pat Llewelynovou, která už před ním objevila a režírovala Two Fat Ladies (v českém dabingu Dámy při těle).
Následuje každý rok jedna televizní série a nová kuchařka. Sada vlastního nádobí, reklamní kampaň pro Tefal, titulní stránky časopisů a road show. Od začátku bylo jasné, že je tu televizní šéfkuchař, jemuž Pán Bůh nadělil silné charisma a něco navrch. Co to bylo?

DÁT SE LIDEM

Tak třeba Jamieho touha dát se lidem.
Mnoho kuchařů umí skvěle vařit, ale v praxi to znamená jen tolik, že pracují ve velkých provozech a dokáží komponovat nová jídla s výhodnou marží. Jen malá část z nich umí o jídle i mluvit. A ještě menší procento z nich dokáže vrátit svoje umění k jeho původnímu účelu - domácímu vaření.
Jamie využil svoje profesionální dovednosti a s nádavkem fantazie přetvořil jídla, která každý den doma všichni jíme. A my najednou radostně plníme kuře citrónovým máslem, ochotně půl hodiny mícháme mazlavé italské rizoto, máme chuť péct chleba, udělat si salát z řepy, zapéct rybu do solné krusty, opéct toast s hrubou mořskou solí.
Žádné cosi s čímsi pošírované v sedmadvaceti ingrediencích, jak to šéfkuchaři mají ve zvyku.
"Osobnost a fantastický úspěch Jamieho Olivera pro mě vystihuje název jeho pořadu Šéfkuchař bez čepice, kde se železné zákony profesionální kuchyně házejí za hlavu a tím nejdůležitějším zůstává jídlo," říká Zdeněk Pohlreich, šéfkuchař pražského hotelu Marriott. "On je ten, kdo to dokázal lidem naservírovat tak, že to pochopili, nadchli se a měli chuť to zkusit."
Co víc - Jamie se v tom všem vyžívá s nefalšovanou radostí, diváci to cítí a touží po stejně skvělých zážitcích, jaké má on sám.
Koneckonců jeho kuchařky nejsou katalogem receptů ani pravidel vaření, ale jen a pouze návodem, jak se výborně bavit.
Když se díváte na jeho show, jedna věc je jistá: ten chlapík je tam dneska kvůli mně, a ne obráceně - já kvůli němu. On sám to potvrzuje: "Miluju, když se můžu starat o hosty v restauraci. Připadá mi to vzrušující a fascinující. Sláva mi to ale kazí. Lidi jsou ze mě vždycky tak ohromení, že nechápou, že já jsem tam jako ten, kdo jim slouží. Takže to vždycky skončí tak, že se mluví hrozně dlouho o mně, když já bych chtěl prostě jen přijít a krásně je obskakovat."

ANDĚLSKÁ TVÁŘ

Přestože v Británii existují tucty kuchařských celebrit, Jamieho postavení je výsadní - byť mnozí píší, točí nebo dělají mnohem zajímavější věci. Každý food writer nebo celebrity chef tu má na starost určitou cílovku. Delia Smithová je sice nudná starší dáma, ale prodeje jejích knih dosahují závratných nákladů. Zaměřila se na začátečníky a vlídným slohem receptů vede své nejisté čtenáře k vítěznému cíli. Doživotní loajalita těchto lidí jí zajistila vysoké prodeje. Všechny ženy středního věku chtějí zase být tak dobré matky a vypadat tak dobře jako Nigella Lawsonová. Lidé, co nevaří, ale přesto jídlo milují, si oblíbili Floyda na cestách.
Původně měli být Jamieho výsadní parketou chlapci a dívky od patnácti do třiceti let. Na začátku patrně nikdo nevěděl, že časem bude schopen si omotat kolem prstu každého, kdo se posadí před obrazovku. V Observeru kdysi napsali snad nejlepší definici přístupu lidí k Jamiemu: každá žena v Británii by se chtěla za takového muže vdát, každá matka by měla ráda takového syna a každý chlap by chtěl takového kamaráda. Je to pravda a zároveň odpověď na to, jaká je jeho cílovka: žerou ho prostě všichni.
Také proto mu momentálně nedělá problém přehrát se z role týpka z baru a s plechovkou piva do role táty od dětí, jenž dělá byznys, aby je uživil. Mezitím se totiž stihl v roce 2000 oženit se svou "starou milovanou" Jools. Mají spolu dvě děti a i v téhle sestavě je Jamie obdivován. Bývají přirovnáváni k Beckhamovým, on optimistický selfmademan a dříč, který ze svého talentu vykutal mnohonásobně víc, než by se čekalo, a ona krásná a (na rozdíl od něj) stojící nohama pevně na zemi.
Na otázku, jak stíhá rodinu s miminem, Jamie odpovídá: "Blízcí lidé to vždycky nejvíc odnesou. Myslím, že když si řekne nějaká novinářka o rozhovor, tak ho dostane mnohem spíš, než kdyby chtěla Jools, abych přišel dneska o hodinu dřív domů. Miluju Jools, tak doufám, že jí to nebude vadit.
Chodili jsme spolu osm let, než jsme se vzali, tak myslím, že už není na moje kecy zvědavá."

RECEPTY NE

Jamie nijak nezapírá, že co se týče receptů, vychází z učení Ruth Rogersové a Rose Grayové, majitelek restaurace The River Café, která má své pobočky ještě v Los Angeles a New Yorku. On sám tam přece tři a půl roku pracoval ... Jak moc z jejich filosofie "vychází", ale lecjakého čtenáře překvapí. Některé recepty jsou totiž naprosto stejné, což by možná nezarazilo u slavného citrónového kuřete, ale třeba poměrně snadno identifikovatelné (protože neobvyklé) orechiette s brokolicí a ančovičkami ... To opsal v nezměněné podobě. A ty recepty, jež nejsou opsány, jsou rozhodně velmi nasáklé; jedna dvě ingredience jsou pozměněné, ale nápad zůstává stejný.
Na druhou stranu, jídlo a recepty jsou veřejný majetek. A tady jde o autentickou kuchyni italského venkova, takže co ... Podstatné je si uvědomit, že recepty vůbec nejsou tím, co z něj udělalo světovou celebritu. S tím souhlasí i Vito Molica, šéfkuchař jiného pražského hotelu, Four Seasons, kde je restaurace zaměřená na italskou domácí kuchyni: "Co se týče správnosti, nedá se jeho italským receptům nic vytknout. Na druhou stranu, když se dostanu do Londýna, mnohem radši se půjdu podívat třeba na práci Michela Rouxa do Le Gavroche než do restaurace Jamieho Olivera." A jedním dechem dodává: "Jeho hlavní přednost je totiž jiná. K vaření a dobrému jídlu dokázal připoutat pozornost těch, kdo by si jej jinak všimli stěží nebo vůbec: mladí lidé,muži, děti ...," shoduje se Vito unisono se svým kolegou Pohlreichem.

PROJEKT FIFTEEN

V roce 2002 se náhle z miláčka národa stal médii nemilovaným. Neexistovala žádná zjevná příčina. On sám byl na kariérním vrcholu, povedla se mu expanze na americký trh. Tím víc ho to zaskočilo a neuměl si vysvětlit, co udělal špatně.
O co šlo? Média se posmívala všemu, co jim donedávna vyhovovalo. Způsobu, jakým Jamie mluví (trochu si šlape na jazyk a všechno je lovely - nádherné a pukka - originální), i za vyumělkovaný životní styl (když chcete uvařit večeři, strčte si nejdřív plechovku s pivem do kapsy u parkera a jeďte se projet po Londýně na skútru). Novináři také tvrdili, že jeho recepty nefungují. Nakonec vyrobili aféru z toho, že kuchyň, v níž se natáčí, není jeho, ale pronajatá.
Obzvlášť neuvěřitelně to zní u nás, kde se imituje vlastně každé televizní vaření. Pravda byla taková, že jeho vlastní pidikuchyň nevyhovovala, a tak produkce pronajala byt (známá kuchyň s fototapetou), do kterého se později se ženou i přestěhoval. Honili ho tedy na faktu, že tam nebydlel po celou dobu.
Všechno ale nasvědčovalo tomu, že jeho úspěch, jeho krásná žena, jeho dítě a jeho andělská tvář, dobrá jídla a tolik pohody byly najednou pro lidi už trochu přeslazené sousto. Potřebovali chyby, zakopnutí, vady na kráse. "V jeho věku a s jeho příjmy byste čekali aspoň rvačku v drogovém poblouznění, sem tam nějaké to odepsané ferrari nebo nějaký drb. Může být někdo takhle perfektní? Existuje vůbec Jamie?" ptal se svého času s odzbrojující upřímností Guardian a nastoloval otázku, kdy pěkná fasáda křupne: "Kdy ho nachytají in flagranti s kastrolem? Kdy ho uvězní za pašování heroinu?" Tým kolem Jamieho pochopil, že je zle, dal rychle hlavy dohromady a výsledkem byl projekt Fifteen - reality show o rozjetí restaurace s 15 nezaměstnanými. Viděli jsme ho na stavbě, jež se zpožďovala, s dluhy a v nejistotě, viděli jsme naštvanou Jools, protože místo aby byl v porodnici, odcházel od ní trénovat sociály ve vaření, sledovali jsme, jak úplně vyčerpaný nasedá do taxíka -smutného, upracovaného.
Od té doby je zase všechno v pořádku. Už ho zase mají diváci rádi. Když si ho objedná Brad Pitt, aby mu uvařil na jeho soukromém narozeninovém večírku s Jennifer Anistonovou a na oplátku pak přijede svého kámoše navštívit do Fifteen, už mu to zase publikum baští. Fifteen byla pravda jen zčásti, ale posloužila dobře a ukázala, že Jamie Oliver už není jen hravý kuchař, ale i obchodník, jenž si je dobře vědom ceny vývěsního štítu a který ví, kdy hodit vlkům kus syrového masa.
Neboli ví, co žádá trh.

FABRIKA NA JAMIEHO

Jamieho televizní série se prodaly do 50 zemí světa, marketing spolu s public relations tvoří dnes velkou část Jamieho denního chleba. V "továrně na Jamieho" pracuje už pět lidí - jeden má například na starost pouze testování a vaření, druhý PR atd. Ti se snaží udržet Jamieho na trůnu krále televizního vaření, což je samozřejmě mnohem těžší, než bylo na něj usednout. Zatím se ale nikdo lepší neobjevil. A továrna jede naplno.
Spolupracuje se sítí supermarketů Sainsbury, kde působí jako poradce a doporučuje suroviny, které chybějí na trhu, vloni pro změnu vedl úspěšnou kampaň za kvalitu jídla ve školních jídelnách, kterou završil před objektivy přímo v Downing Street. Fotky ruku v ruce s Tonym Blairem oblétly svět. I když dál ze sebe dává lidem to nejlepší jako showman-kuchař, už navždycky to bude jen byznys.