Proč má lidská žena jako jediná ze všech savčích samiček na hrudníku dvě boule, zůstává navzdory mnoha teoriím tajemstvím. Jisté však je, že právě ony boule a vztah společnosti k nim nejlépe reflektují roli, která je v dobové epoše i místní kultuře ženě přisuzována. Symbolem společenské změny může být tedy parafráze známého zvolání: Prsa jsou mrtvá, ať žijí prsa!
Ideál poprsí a jeho zobrazování odráží dobové názory a postoje natolik výrazně, až by se mohlo zdát, že ženské tělo je tvárné, až amébní a v každé historické epoše vypadá jinak. V rané gotice, viktoriánské éře a ve dvacátých letech dvacátého století jako by prsy ani neexistovaly, antika a renesance ukazují malá pevná jablka, baroko a padesátá léta kypré tvary a prsa zvíci pomerančů, hitem dneška je zase podvyživená chlapecká postava s melouny.
PRSA POLITICKÁ
Proč se dobový ideál tak zásadně měnil? Například v knize Marilyn Yalomové najdete tvrzení, že prsa měla v lidské kultuře vždy něco společného s politikou, náboženstvím nebo ideologií. Prvního významného politického angažmá se ženskému poprsí dostalo v období Velké francouzské revoluce. Prsa se angažovala v boji za rovnost, svornost a bratrství, potažmo sesterství, a byla tedy u zrodu hodnot pro naši západní civilizaci nejposvátnějších. Francouze a později i Američany totiž zrovna v té době zcela ovládl mýtus idealizované matky - ctnostné republikánky, jež na rozdíl od zbytečné a zhýčkané aristokratky o své potomky s láskou pečuje, chrání je, a hlavně je sama kojí. Republikánská Francie byla od té doby zobrazována jako antická bohyně, která "nabízí svou hruď všem občanům". Jindy je Francie matkou, která kojí své kolonie, symbolizované bílým a černým miminem. I sama Svoboda, symbolizující vítěznou revoluci, ukazuje obnažená ňadra, když kráčí přes mrtvoly s puškou v jedné a praporem v druhé ruce.
Přehlídku polonahých krásek ve službách národní propagandy přinesla první světová válka. Francie měla na plakátech svou krásnou mytickou Mariannu, stojící v řecké helmě u kanónu, Italové okřídleného sexy vampa s mečem, Američané kyprou Svobodu. V Rusku, kde ženy skutečně bojovaly na frontě, ale žádné nahotinky na plakátech nefigurují. Jejich venkovanky, propichující vidlemi rakouské vojáky, jsou vždy slušně oděny.
Na francouzskou ideologii kojení ve státním zájmu navázalo nacistické Německo, jen antickou mytologii nahradila germánská. Každopádně německé matky musely pravidelně podstupovat "kontroly užitkovosti" jako dnešní hospodářská zvířata, aby bylo jasné, zda plní mléčné normy.
Další politická kariéra prsou už je poměrně zřejmá i těm, kdo druhou světovou válku a události po ní nepamatují. Americká armáda zásobovala své vojáky časopisy s hanbatými prsatými slečnami bílé pleti a nejlépe s blonďatými kadeřemi. Typizovaná americká sexy panička byla na všem, od fasovaných cigaret až po těžké bombardéry. Čím větší prsa, tím hezčí vzpomínky na domov.
POSVÁTNÝ PRS
Abychom pochopili příčiny této fascinace, je třeba nahlédnout až ke kořenům dějin lidského druhu, kdy spatřily světlo světa první mýty o stvoření a s nimi i archetyp matky. Na počátku totiž nebylo ani tak slovo, jako spíš lůno a pak hned prso. V časech nejistého úlovku a nepravidelného přísunu potravy uctívali naši neolitičtí předkové bohyni plodnosti ztvárněnou v podobě sošky s obřími prsy, širokými boky a masitými stehny. Sochy či obrazy v podobě žen podpírajících rukama své prsy jako životodárné ovoce na podnose se vyskytují napříč kulturami a přetrvaly až do starověku. Egyptská bohyně Isis, kojící syna Hóra, nejspíš předobraz pozdější kojící Madony, byla považována za duchovní matku vládnoucích faraónů. Usednout na trůn tedy znamenalo pít její mléko a získat tak nesmrtelnost. Prsatý byl dokonce i mužský bůh Hapi, který zodpovídal za každoroční blahodárné záplavy na Nilu. Prsa mají různou velikost, různý tvar a kupodivu mnohdy i různý počet. Sicilská bohyně z 6. století před Kristem kojí rovnou dvě děti najednou, socha Artemis, řecké panenské bohyně z Efezu, sice zrovna nekojí, zato dává k dispozici celý hrozen "vemínek". Krétské kněžky s odhalenými "jablky", podepřenými živůtkem, zase drží v rukou zároveň hady, což evokuje známé biblické podobenství. I v oblasti úrodného půlměsíce bychom tou dobou v domácnostech našli místo koránu v posvátném výklenku prsatou sošku. Podobně to vypadalo v zemi Kanaánské, kam připutovali starozákonní Izraelité. Věru nebylo snadné vymýtit z povědomí obyvatel původní bohyně Aštart, Aširtu a Anat. Hezky to ukazuje biblická pasáž, v níž Jákob opouští spolu s ženami, dětmi a služebnými lstivého tchána a jeho starší žena Lía nenápadně ukradne svému otci posvátné sošky. Zjevně nevěří tomu, že židovský bůh Jahve má dostatečné kompetence ohledně porodu a kojení.
NADVLÁDA FALU
Nutno konstatovat, že antické období v Řecku a Římě, které dalo základ naší kultuře i mytologii, bylo velmi falocentrické. Alespoň tak by to nazval Freud. Bohyně lásky Afrodita najednou cudně klopí zrak, jednou rukou si zakrývá prsa, druhou rozkrok, ale samozřejmě jen do té míry, aby to bylo sexy. Už žádný přímý pohled a hrdě vystavená hruď bohyně země Gai. Počestná řecká žena se na veřejnosti neobjevuje, a když, tak zahalená od hlavy až k patě. Výjimkou jsou jen hetéry, luxusní a vzdělané kurtizány, které často stojí modelem pro umělecká díla v celé své nahaté antické kráse. To znamená malá hlava, souměrné rysy ve tváři, drobná pevná ňadra, klenuté břicho a oblá masitá zadnice. Naproti tomu takové Amazonky, bojovné ženy, které si jeden prs amputovaly kvůli lepší střelbě z luku (doslovně "bezprsatky"), ztělesňují v řecké mytologii mužské noční můry. Nejsou sexuálním objektem, naopak muže používají jen jako trubce k rozmnožování. Zbylý prs slouží ke kojení, ovšem výhradně děvčátek, budoucích bojovnic. Chlapci jsou odkládáni nebo zabiti. Jak by asi Freud okomentoval reliéf zobrazující řeckého bojovníka, kterak bodá kopím Amazonku - kam jinam než do odhaleného zbylého ňadra?
MNOŽTE SE!
Starý zákon akcentoval spíš tu praktickou stránku prsou a ženské role obecně. Hlavním úkolem ženy bylo rodit a kojit potomky. Sex měli starozákonní Židé provozovat za účelem rozmnožení národa, ne jen tak pro zábavu.
S příchodem křesťanství se askeze a odklon od věcí světských stupňuje. Ideálem křesťanské ženy je nevinná panna nebo obětující se matka, nejlépe oboje v jednom. Na raně středověkých malbách vypadají mužské i ženské postavy víceméně stejně, bez křivek a cudně oděny. Nahá prsa mají pouze démoni a hříšnice smažící se v pekle, zatímco slušně oblečené spasené duše si hoví v nebi. Legendy o svatých jsou vůči ženským vnadám vyloženě sadistické: svaté Reparátě zmrzačili římští žoldnéři její panenské prsy cejchovadlem, ale ona se na všech zobrazeních tváří zcela povzneseně. Svaté Agátě je zase uřezal pohanský vládce, jemuž nechtěla být po vůli, a od té doby je, ač sama bezdětná panna, patronkou kojících matek a profesionálních kojných. Křesťanství celkově zredukovalo prsa na zdroj potravy.
RENESANČNÍ EROTIKA
Po spirituálně asketickém období gotiky, ovládl Evropu, jak víme, smyslný a poživačný duch renesance. Svěží vánek z Itálie a Fracie odfoukl cudné hábity a to, co zůstávalo dosud skryto, spatřilo světlo světa: hluboké dekolty a vysoko vyšněrovaná ňadra byly marně trnem v oku kazatelům, stejně jako uvolněnější chování měšťanských žen a dívek. Zjevila se i první vpravdě sexy Madona, tak světská, jak jen mohla být: krásná mladá žena s rozvázaným živůtkem, z něhož se dme divákovi v ústrety až nestoudně vyzývavý oblý prs. Historička umění Anne Holanderová považuje tento okamžik za přelomový moment, kdy se prs stal "erotickým signálem v umění". Předlohou pro tento obraz, nazvaný Panna melunská, byla půvabná a politicky velmi vlivná milenka francouzského krále Karla VII. Agnes Sorelová.
TŘEŠNIČKY A MELOUNY
Do módy se opět vrátil antický ideál krásy, tedy masité zadnice a drobná prsa. Vše výše zmíněné a inteligenci k tomu měla slavná benátská kurtizána Veronica Francová, která to dotáhla až na spisovatelku. Básníci, kteří žárlili na její literární úspěchy, se jí pošklebovali, že "by svými vytahanými prsy mohla pádlovat na gondole", ale dle dobových portrétů to byla sprostá pomluva. Ňadra krásných dam byla v poezii běžně přirovnávána k "poupátkům, oříškům, jahůdkám a třešničkám", až má čtenář pocit, že se ocitl na ovocném trhu. Časté jsou i "kopečky" a "vemínka", která by ale dnešní dámě příliš nepolichotila.
I éře drobného ovoce a vemínek časem odzvonilo a na scénu opět nastoupily těžkotonážní "pomeranče a melouny". Baroko s sebou totiž přináší nejen opětovný odklon od fyzična k duchovnu, ale kvůli morovým ranám a válkám i konec ideálu štíhlosti. Novým ideálem se stává macatá holandská hospodyně, poctivá protestantská matka, která vzorně pečuje o potomstvo, udržuje domácnost v čistotě a spoří. Zároveň se ve výtvarném umění začínají objevovat civilní motivy, hlavním námětem je rodinná idylka ve skromné a spořádané domácnosti. I klasické zobrazení Madony nahrazuje motiv chrámu, v jehož rohu u sloupu sedí žena a v klidu kojí.
BOJ O KRÁSU
Ať už ale byla v módě ňadra miniaturní, či rozměrná, vždy se od nich vyžadovalo, aby byla oblá a pevná, tedy aby měla kvality ňader mladé dívky. "Jablíčky", "pahorky mléka", "poupátky" a "vemínky" se milostná poezie jen hemžila, ale pro prověšené velké prsy neměl hezkého slova nikdo. Naopak, titíž autoři hanili tuto "odvrácenou stránku ženství", ač jim samým jistě pupky visely přes kalhoty:
Starý prs, co se už nerdí,
svrasklý prs, prs na půl žerdi.
Prs, z nějž tak krmit místo flašky
v pekle malé satanášky.
A tak ženy po staletí sváděly lítý boj s přírodou. Kráska Diana z Poitiers údajně používala balzám namíchaný z dešťové vody, zlata a prasečího mléka. Eleonora, milenka Karla VII., zase sázela na mix opiové vody, extraktu z břečťanu, růžového oleje a kafru. Pro větší ňadra ale neexistovala jiná možnost nežli mechanická podpěra.
Uzoučký hrudník a vysoko vyšněrované poprsí se zkrátka staly pro ženy z vyšších kruhů společenskou nezbytností. A tak vznikl korzet - jak příznačné, že zrovna ve Španělsku, známém rozličnými mučicími přístroji. Ženy od honby za krásou neodradila zdeformovaná žebra, stlačené vnitřní orgány ani krutá bolest. Bylo to vězení, do něhož urozená dívka vstoupila už ve svých osmi letech a na jehož následky často i zemřela. Není divu, že dámy často z leknutí nebo rozčilení omdlívaly. Nebyl to ani tak příznak hysterie, jako spíš důkladného sevření dřevem a velrybími kosticemi. Venkovanky a chudé měšťky s kosticemi zápasit nemusely a ani nemohly, protože v korzetu se nedá dost dobře ani dýchat, natož tvrdě pracovat.
PODPRSENKA SNŮ
Ženu ze zajetí korzetu osvobodila právě až buržoazní revoluce a zformování velké společenské vrstvy pracujících žen. V roce 1900 vznikla vůbec první podprsenka v historii. Uvedl ji na trh pařížský salón Galerie Rivoli, který tehdy neměl zdání, že pravnoučata jejich novinky zvané podpěra krku zcela ovládnou obchody s dámským prádlem. I v průběhu dvacátého století se požadavky na podprsenku měnily podle módních trendů. Inzeráty ve dvacátých letech nabízely "stahující podprsenku Juno", která "dokonale zmenšuje ňadra do správných proporcí". Hitem šedesátých let se zase stala podprsenka Maiden Form, která dávala prsům špičatý kuželovitý tvar a pravděpodobně i dobře hořela, když byla rituálně pálena coby symbol mužského útlaku na demonstracích za práva žen. V devadesátých letech kralovala trhu s prádlem vycpávková podprsenka Wonderbra, která si svou pozici zvnadňovadla drží dodnes. Konkurují jí pouze silikonové prsní implantáty.
PRSA POSTMODERNÍ
V dnešní společnosti neexistuje jednotný diktát vkusu a mravu, jako tomu bylo dříve, takže každá subkultura a společenská vrstva má svůj vlastní ideál a nemusí se podřizovat většině. Ale vzhledem k tomu, že se lidé v našem kulturním okruhu v podstatě nemnoží a kult plodnosti ustoupil do pozadí, dominuje médiím ideál štíhlé chlapecké postavičky se silikonovými melouny. Na základě studia erotických materiálů posbíraných po Evropě s USA by si mohl nezasvěcený mimozemšťan myslet, že centrum lidského rozmnožování je uloženo v mléčné žláze. Prsa tak mimo jiné představují i výnosný obchodní artikl, který lze koupit nebo prodat a rozhodně je dobré jej vlastnit. Po dlouhá staletí se prodejci a výrobci mastiček, doplňků stravy a spodního prádla přizpůsobují poptávce a střídavě slibují zvětšení či zmenšení poprsí. Vše na světě je pomíjivé, jen obchodníci s krásou jsou věční.
