Nesetkává se s novináři, vyhýbá se tiskovým konferencím. Od doby, co se stal nejvyšším ředitelem televize Nova, neposkytl českým novinám jediný rozhovor (a že už to budou dva roky). Přesto se nedá říct, že by se ADRIAN SÂRBU (52), rumunský manažer bermudské mediální skupiny CME a jeden z nejbohatších mužů Rumunska, skrýval. Jenom si místo novinářů hledí vlastního podnikání.
"S jeho příchodem se do Novy vrátilo cosi, co zmizelo s Vladimírem Železným. Je to silné charisma a snaha podporovat soutěživost uvnitř televize," říkají lidé z Novy o svém nejvyšším šéfovi, jehož jim loni v únoru dosadilo vedení bermudské společnosti CME. Tedy alespoň ti, co jsou vůči němu loajální. Do února 2006 řídil Adrian rumunskou komerční televizi Pro TV a její tematické kanály. Loni se výměnou za ochotu prodat pětiprocentní podíl v rumunské mediální skupině Media Pro a ztrátu práva veta při rozhodování v Pro TV stal ředitelem televizních aktivit CME v České republice, na Slovensku a v Rumunsku. Od té doby je Sârbovo jméno častěji skloňováno i v českém tisku.
A nejde jenom o Novu, která tvoří jen "manažerskou" část jeho působení v Praze. Sârbu se věnuje show-businessu v celé jeho šíři a stále větší podíl na jeho aktivitách má film. Protože na rozdíl od televizí, které postupně prodává americkému investorovi, filmová produkce i studia poblíž Bukurešti mu zůstávají a s nimi i závislost televizních stanic na jeho službách. Sârbu totiž natáčí seriály a pořady pro televize, které patří CME a jimž teď šéfuje. Je to dokonalé propojení vlastního podnikání s vysokou manažerskou funkcí ve firmě, která mu nepatří. Připomíná to vrcholné období Vladimíra Železného v Nově. Jenže tomu CME podobné excesy netolerovala.
CEAUŞESKOVO DÍTKO
Narodil se 18. dubna 1955 v Brašově, druhém největším městě Rumunska. V témže roce se země stala zakládajícím členem Varšavské smlouvy a účastníci IV. sjezdu Rumunské dělnické strany předestřeli myšlenku samostatné rumunské cesty k socialismu. Sovětský vůdce Nikita Chruščov pohořel se svou představou řízeného hospodaření ve všech sovětských satelitech a v městečku Buftea, pětačtyřicet kilometrů od Bukurešti, nechala komunistická vláda vystavět státní ateliéry krátkého a animovaného filmu. Zdárně se rozvíjející kinematografii znárodnila o sedm let dříve.
Když byl malému Adrianovi jeden rok, začala v Rumunsku vysílat státní televize TVR. Uvnitř režimu se začínalo cosi lámat: komunistický vůdce Gheorghiu-Dej se stále více odkláněl od Moskvy a nastoloval "národní komunismus". Země, která si na vlastní kůži prožila sovětskou okupaci po neúspěšném převratu v Maďarsku, se začala více přiklánět k Západu. Stejný styl si od poloviny šedesátých let ponechal i Dejův nástupce Nicolae Ceauşescu. Uvnitř Rumunska pokračoval tuhý komunismus, ale nikoli bezvýhradné poklonkování Moskvě. Země se odmítla podílet na manévrech Varšavské smlouvy, po šestidenní válce nepřerušila diplomatické styky s Izraelem jako ostatní komunistické státy, a naopak je navázala se Spolkovou republikou Německo.
V takové atmosféře začal Adrian Sârbu začátkem sedmdesátých let studovat Divadelní a filmovou akademii v Bukurešti. Byla to dobrá volba, protože zatímco Ceauşeskův režim rozpustil původní Rumunskou akademii věd, Komisi pro historické památníky, Matematický či Pedagogický ústav, filmu se paradoxně dařilo. Režiséři Mircea Dragan, Sergiu Nicolaescu a Lucian Bratu točili historické velkofilmy Dákové, Trajánův sloup či Tudor Vladimirescu, rumunští filmaři se podíleli na mezinárodních koprodukcích ze Západu, jako byl Boj o Řím, Mayerling nebo Dobrodružství Toma Sawyera.
Ceuaşescu byl fascinován západním životním stylem a k němu film neodmyslitelně patřil. Ke štěstí Adriana Sârba, který začal už jako student produkovat krátké filmy a dokumenty. Po absolvování akademie až do roku 1990 jich natočil na sto padesát, většinu pro státní televizi TVR. Většinou šlo o neškodná umělecká dílka. Přelomový byl až rok 1989, kdy si Sârbu nenechal ujít příležitost zdokumentovat protikomunistické demonstrace a neváhal kvůli nim odjet přímo do centra dění, Temešváru. Demonstrantům v Bukurešti se podařilo obsadit sídlo státní televize, a tak se mu naskytla mimořádná příležitost odvysílat svůj film miliónům zmatených diváků v celé zemi. Revoluce zvítězila.
POLITIKA A MÉDIA
Dokumentární film později vydala společnost Sahia Film, od níž za to inkasoval několik miliard rumunských lei. Docela slušná částka pro začátek podnikání. Nadějného filmaře si během stávky všiml vůdce bukurešťských studentů Petre Roman, první postkomunistický premiér Rumunska, a jmenoval ho svým mediálním poradcem. Sârbu se podílel i na předvolební kampani Romanovy Fronty národní spásy a krátce byl také mluvčím prvního přechodného kabinetu. Za dobré služby ho premiér jmenoval státním sekretářem pro média.
Sârbu však brzy pochopil, že politika nebude to pravé, a už v říjnu 1990 na funkci rezignoval. O měsíc později založil společně s bývalým tenistou, obchodníkem a bankéřem Ionem Tiriakem první soukromé noviny v Rumunsku: Curierul National (Národní kurýr). Deník se stal základem budoucí mediální skupiny Media Pro. Kromě novin ji zpočátku tvořila i tisková agentura, polygrafické závody a tiskárny Mediafax. Brzy je doplnila i produkční společnost Media Vision. Dobré vztahy s politiky a nepopiratelný vliv skrze populární deník umožnily Sârbovi přimět stát k liberalizaci trhu s elektronickými médii. Až do roku 1995 v Rumunsku vysílala pouze státní televize TVR. To se ale Sârbovi podařilo změnit, když přesvědčil americkou společnost CME, vlastněnou podnikatelem Ronaldem Lauderem (zakladatelem a vlastníkem české Novy), aby investovala do první rumunské komerční stanice. Sârbu potřeboval silného spojence, který má zkušenosti s televizním vysíláním a zaplatí náročný start, CME zase člověka s dobrými kontakty na místní politiky, jenž dokáže prolobbovat změny zákonů a získá vysílací licenci. Hlavním Sârbovým kapitálem nebyly peníze, ale jeho kontakty.
Je zajímavé sledovat, že CME, která zakládá televize výhradně v postkomunistické střední a východní Evropě, všude sází na spojence typu Adriana Sârba. U nás to byl Vladimír Železný, na Slovensku bývalý svazák Pavol Rusko. A vždycky s tím byly problémy. Když 1. prosince 1995 začala v Rumunsku vysílat první komerční televize Pro TV, veškerou výrobu pořadů pro ni obstarávaly výhradně firmy Adriana Sârba. Generálním ředitelem Pro TV byl Adrian Sârbu a rozhodující pravomoci měl také Adrian Sârbu, byť většinu v televizní části podniku Media Pro drželi Američané.
Televizi se ale dařilo a brzy předběhla ve sledovanosti státní TVR. Dokonce se jí podařilo přimět Rumuny, aby na své domy, často i v zapadlých vesnicích, montovali satelitní talíře: jiným způsobem totiž Pro TV naladit nemohli. K jedné televizi brzy přibyla další: telenovelová stanice Acasa a poté i filmový kanál Pro Cinema. Vedle televizí investoval Sârbu také do rádií, ale tenhle byznys si nechal přímo pro sebe a CME do něho nezatahoval. Američanům naopak prodal podíl v největším rumunském sportovním internetovém serveru Sport.ro.
HOLLYWOOD VÝCHODU
Vzrůstající počet televizí si žádal více prostoru pro produkci pořadů. V roce 1998 kupuje Sârbova společnost MediaPro Pictures státní filmové ateliéry v městečku Buftea. Vznikají MediaPro Studios, která nestydatě kopírují logo Hollywoodu. Nenatáčí se tu jenom pro televize vlastněné firmou Media Pro, ale také filmy včetně mezinárodních koprodukcí: jenom za první rok jich bylo třicet sedm. Americké filmové studio Miramax tu v roce 2003 utratilo třetinu z pětadevadesátimiliónového rozpočtu filmu Návrat do Cold Mountain (samozřejmě v dolarech). Prestižní americký časopis Variety píše o studiích Buftea jako o "Hollywoodu Východu", který může hlavně díky nízkým cenám směle konkurovat Praze.
Pro CME se ale stává Sârbovo propojování vlastního podnikání s jejich televizemi neúnosné. V roce 2005, kdy firma žádá o vstup na pražskou burzu cenných papírů, v rozsáhlé analýze určené Komisi pro cenné papíry píše: "Poté, co šetření provedené v roce 2002 odhalilo neschválené transakce s propojenými osobami, které pan Sârbu uzavřel, jsme zavedli formální posuzování a schvalování takových transakcí místním představenstvem a valnou hromadou." O několik stránek dále konstatuje: "Pan Sârbu, generální ředitel a minoritní akcionář našich rumunských provozů, má v Rumunsku rozsáhlé obchodní zájmy, zejména potom v mediální oblasti. Vzhledem k tomu, že trh mnoha specializovaných televizních služeb je v Rumunsku omezen, společnosti propojené nebo spojené s panem Sârbem jsou mnohdy jediným nebo hlavním poskytovatelem služeb, které potřebujeme."
V únoru 2006 ale dochází k obratu, když Sârbu po dlouhém jednání se CME souhlasí s prodejem pětiprocentního podílu v hlavní rumunské televizi Pro TV. Za 27 miliónů dolarů se zároveň vzdává práva veta při rozhodování o jejím dalším osudu. Zůstává mu desetiprocentní podíl v Pro TV a výměnou získává nově vytvořenou funkci ředitele televizních aktivit CME v České republice, na Slovensku a v Rumunsku. Má tak vliv i na slovenskou Markízu, kabelový kanál Galaxie sport, ale hlavně na českou Novu, zdroj poloviny příjmů celé CME.
Sârbu se okamžitě po tomto obchodu přesouvá do Prahy, kde osobně dohlíží na restrukturalizaci nejsledovanější české televize. Vzorem je rumunská Pro TV. Do barrandovského sídla přicházejí postupně noví a noví manažeři z Rumunska. Ředitelem pro strategický rozvoj Novy se stává jeho pravá ruka z Pro TV, Florin Alexandrescu. Mění se také program: Nova po vzoru Pro TV zavádí Odpolední Televizní noviny, výrazně zvyšuje výrobu vlastních seriálů, a naopak omezuje původní zábavné pořady známé z éry Železného. Zvyšuje se také podíl nakupovaných pořadů. Sârbu má jasnou motivaci od CME: když zvýší meziroční výnosy Novy a Markízy z prodeje reklamních časů alespoň o patnáct procent, může počítat s bonusem ve výši jednoho miliónu dolarů.
Sârbovi ale nestačí tlačit na úspory na Nově a zvyšování ceny reklamy, která je jednou z nevyšších v celé Evropě. Krátce po svém jmenování do nové funkce v CME založil českou pobočku MediaPro Pictures a začal se porozhlížet po vlastních obchodech. Prvním výsledkem byla koprodukce české komedie Roming režiséra Jiřího Vejdělka. Letos v létě pak v Sârbových filmových ateliérech a různých rumunských destinacích natáčel svůj nový film Na vlastní nebezpečí Filip Renč.
NOVA DO BUKUREŠTI
Směšování vlastního podnikání s cizím byznysem, v němž má ale Sârbu rozhodující slovo, se nelíbí konkurenci. Ředitel barrandovských filmových studií Vladimír Kuba například říká, že nebýt síly televize Nova, která dokáže mediálně prodat jakýkoli film a zajistit mu dobrou návštěvnost v kinech, asi by nebyl Sârbu ve spolupráci s českými režiséry tolik úspěšný. Sârbu jde ale ještě dál: nejnovější seriál pro televizi Nova, pro nějž televize koupila licenci ve Španělsku, se bude celý kompletně natáčet právě ve studiích MediaPro Pictures u Bukurešti.
Když před rokem Novu opouštěl moderátor a jedna z nejvýraznějších tváří této televize, Pavel Zuna, v rozhovoru pro Magazín MF Dnes si posteskl: "Přijďte se podívat a uvidíte obavy a demotivaci. Vedení si té televize nevšímá, všichni zaměstnanci jsou pro ně jen účetní položky a nezazní jediné slovo zpětné vazby." Na druhou stranu i Zuna uznává, že Sârbu drží slovo a je to člověk ochotný investovat do budoucnosti. Digitalizace promění zásadně televizní trh a on chce být připraven i na náročnější publikum, které zatím středněproudé Nově uniká. V každém případě je fakt, že Nova za Adriana Sârbu a Nova před ním jsou dva úplně jiné podniky.
Opravdu zajímavé je, co tomuto charismatickému novému "Železnému" projde. Na výplatní pásce CME za loňský rok se u jeho jména skví cifra 1,441 miliónu dolarů, třetí nejvyšší po generálním a výkonném řediteli celé skupiny. Letos v červnu Američanům prodal dalších pět procent v rumunské Pro TV, tentokrát za 49,8 miliónu dolarů (1,1 miliardy korun). Jeho celkové jmění odhadují rumunská média na více než sto miliónů dolarů.
Vladimíra Železného se CME chtěla svého času zbavit kvůli mnohem banálnější snaze o vlastní podnikání na účet Američanů. Že by měl Ronald Lauder zvláštní slabost pro Rumunsko?
