Bénazír Bhuttová

Byla nejmladším vůdcem a zároveň první ženou v čele muslimské země. Pro milióny lidí nejen v Pákistánu se stala idolem, pro nesčetné šiky odpůrců nenáviděným nepřítelem. S módními brýlemi, exkluzívními šátky a výraznou rtěnkou se dostala na prestižní seznam padesáti nejkrásnějších lidí světa podle proslulého časopisu People. Její návrat z exilu stál život 140 lidí a zdraví dalších 450. Dnes drží čtyřiapadesátiletá dědička mocného politického klanu, obviněná z mnohamiliardové korupce, klíč k politické stabilitě Pákistánu.

 


Příjezd Bénazír Bhuttové do rodné vlasti po devíti letech nedobrovolného pobytu v zahraničí v sobě spojuje několik klíčových politických témat dneška. Je tu souboj islámu a sekularismu v muslimském světě, objevuje se zde autoritářství a diktatura, provázanost politických a ekonomických elit a v neposlední řadě i téma role žen v politice.

Atentát spáchaný proti snad až dvousettisícovému triumfálnímu davu, který ji 18. října přišel uvítat na Džinnáhovo mezinárodní letiště v pákistánském Karáčí, ale všechna tato témata zastínil.

Expremiérka, která v minulosti nešetřila obviněními ze spiknutí proti své osobě, reagovala bryskně: o její život usilují "někteří vládní činitelé, včetně penzionovaných armádních důstojníků", kteří chtějí posílení radikálního islámu v zemi. Pákistánskému prezidentu Mušarafovi ihned poslala seznam jmen. Vysoko na něm figuruje jméno Idžáze Šáha, brigádního generála ve výslužbě a šéfa pákistánské tajné služby. Dalšími podezřelými jsou podle této ženy protálibánské síly z kmenových oblastí na severozápadě země, jež odmítají prozápadní a proamerický postoj Bénazír Bhuttové, pákistánské křídlo al-Ká´idy či radikálně nacionalistické Hnutí Muttáhida Kaumí, jež je dlouholetým odpůrcem její Pákistánské lidové strany.

Za čtvrtstoletí v pákistánské politice si Bénazír Bhuttová stačila nadělat hodně širokou frontu nepřátel.

DĚDIČKA DYNASTIE


Její dědeček Sir Šáh Nawáz Bhutto patřil k významným exponentům feudálního mocenského systému v pákistánské provincii Sindh. V krvavém zmatku při dělení Britské Indie na muslimský Pákistán a hinduistickou Indii v roce 1947, při němž zahynul snad až milión lidí a dalších 3,5 miliónu muselo opustit své domovy, se pokusil připojit provincii Gudžarát k Pákistánu. Smělému pokusu zabránil až krvavý zásah indické armády.

Ještě větší proslulost ale čekala jeho syna Zulfikára Alího. Rozsáhlé bohatství a přátelství vládních elit mu zajistily to nejlepší vzdělání. Elitní školy v indické Bombaji a Karačí, pak kalifornské univerzity. Především ta v Berkeley, kde mladík nadšený pro budování nové země pojal náklonnost k socialismu, který později tolik ovlivnil jeho politiku i politiku jeho dcery. Poslední zastávkou vysokoškolského turné se pochopitelně musela stát Británie, k níž pákistánské špičky i nadále vzhlížely. Zulfikár Alí Bhutto zde vystudoval práva a vstoupil do služeb londýnské advokátní firmy. Krátce nato - psal se rok 1953 - byl povolán zpět do vlasti a manželka Begum Nasrat mu porodila dceru Bénazír.


Politická kariéra Zulfikára Bhutta nabrala bleskové otáčky. V pouhých 35 letech, na tradicionalistickou muslimskou společnost nevídaně mladý, se v roce 1963 stal ministrem zahraničí. Nekompromisní postoj vůči Indii během již druhé indicko-pákistánské války mu o dva roky později zajistil obrovskou popularitu. Mocenskou základnou se mu stala jeho sekulárně levicová Pákistánská lidová strana, jejíž politiku popsal takto: "Naší vírou je islám, naší politikou je demokracie, naším hospodářstvím socialismus." Svá slova mohl doložit v roce 1971, kdy se po odtržení Východního Pákistánu, dnešního Bangladéše - a další válce s Indií -, stal prezidentem země. Nechal postupně znárodnit těžký průmysl, bankovnictví i další hospodářská odvětví. Podepsal mírovou dohodu s Indií a díky návratu 93 000 válečných zajatců si zajistil obrovskou popularitu. Po schválení nové pákistánské ústavy se snadno stal premiérem země.

GENERÁL PŘEBÍRÁ MOC


Tak jako její otec před ní i malá Bénazír byla důsledně připravována na převzetí rodinného postavení. Pobritštělé pákistánské elity se dokázaly vymanit ze zajetí tradičních předsudků a představa ženy jako vlivné političky jim nebyla cizí. Ostatně, úspěch a bezbřehá popularita vůdkyně sousední nepřátelské Indie, Indiry Gándhíové, byla názornou inspirací. Po absolvování britských katolických škol v Pákistánu poslali rodiče Bénazír na americké univerzity, včetně Harvardu, studovat politologii. Její další kroky vedly, jak jinak, do Británie, kde na Oxfordu v roce 1977 dokončila studia mezinárodního práva.

To už se ale nad rodinou stahovala temná mračna. Pozemková reforma a znárodňování zavedly zemi do vleklé hospodářské krize. Ohromné vojenské výdaje spolu s miliardami vydanými za jaderný program, který Bhutto osobně nastartoval v roce 1972, vysály peníze na nezbytně nutné sociální programy. Rostoucí nepokoje v kmenových oblastech i odpor v politických řadách neudusily ani krvavé zásahy armády. Po zmanipulovaných volbách v roce 1977 vypukly nepokoje po celé zemi. Krátce nato převzal moc nově jmenovaný náčelník generálního štábu Muhammad Zijául Hak. Premiér Bhutto, jeho ministři a také špičky jeho strany se ocitli za mřížemi. O dva roky později byl za údajné plánování vraždy svého politického soka po zmanipulovaném procesu oběšen. Jeho rodina se ocitla v domácím vězení. Šestadvacetiletá Bénazír, která prožila otřesný a nespravedlivý pád, se sama nakrátko ocitla za mřížemi.

SPASITELKA PÁKISTÁNU


Teprve po dlouhých pěti letech dovolila vojenská vláda rodině Bhuttových odcestovat ze země. V exilu se teď již jedenatřicetiletá Bénazír postavila do čela vedení Pákistánské lidové strany. Vlivné příjmení Bhutto, které se během Hakovy vojenské diktatury stalo poněkud nezaslouženě symbolem demokracie a prosperity, bylo pro Bénazír esem při získávání politické podpory. Následující léta naplněná složitým řízením strany z exilu, a to v podmínkách pevné existence vojenského režimu, nastolovala nicméně otázku, jak s ní vlastně naložit.


A pak, v roce 1988, přišly jako blesk z čistého nebe zprávy z Pákistánu. Vojenský speciál, jímž se generál Zijául Hak vracel z inspekce vojenských jednotek, se z neznámých příčin - nejspíš šlo o atentát - zřítil. Voják a politik, který proslul citáty: "Pověsíme pár lidí" o armádních zásazích proti odpůrcům režimu a "Buráky!" o 400 miliónech dolarů vojenské pomoci, jež Pákistánu nabídl americký prezident Jimmy Carter, tenhle někdejší majitel arašídových farem, na místě zemřel.

Vojenský režim se zhroutil a ze vždy pečlivě zrežírovaných voleb se staly volby relativně svobodné. První za celé desetiletí.

Bénazír Bhuttová nemohla chybět. Ještě dnes si Pákistánci připomínají fascinující zjev energické pětatřicátnice v tradičním oděvu ušitém z drahých látek, jak se vrací do země, aby po muži, který nechal popravit jejího otce, převzala vládu. S aurou dcery a dědičky odkazu dodnes nejoblíbenějšího politika země zvítězila v čele Pákistánské lidové strany. Na konci roku se stala vůbec první ženou, jež se postavila do čela muslimské země. Čtyři roky po násilné smrti Indiry Gándhíové probudila naděje hovořící o nové generaci žen-političek, jež přivedou své země na výsluní prosperity a míru.

Nová vláda spolu s ochotnou armádou úspěšně přivedla zemi zpět k civilní vládě. Díky deklarovanému odporu k islámskému fundamentalismu, rodinné historii a liberálnímu pohledu se Bhuttová stala miláčkem Západu. Velké sny se ale nenaplnily. Stejně jako sliby o rozsáhlých sociálních programech na pomoc chudým a negramotným či zřízení speciálních úřadů pro ženy. Jediný demokratizační prvek, který se z celého velkolepého politického programu podařilo prosadit, bylo povolení zakládat studentská hnutí, z nichž se v jižní Asii tradičně rodí budoucí političtí vůdci. Jinak ale nová premiérka zabředla do tradičních mocenských her pákistánských elit. Po pouhých dvaceti měsících ji prezident Ghulám Išák Chán sesadil. Na základě podezření z rozsáhlé korupce a také pro neschopnost vést zemi. Jejím nástupcem se stal někdejší chráněnec vojenské vlády Nawáz Šaríf.

 

KORUPCE OBŘÍCH ROZMĚRŮ


Největším slabinou Bénazír Bhuttové nebyla pomstychtivost generálů ani odpor tradicionalistů vůči ženě v čele země. Stal se jí její vlastní manžel. Sňatek s playboyem o tři roky mladším, pocházejícím z nepříliš známé rodiny Ásifa Alího Zardárího, domluvila podle tradičních zvyklostí její matka v roce 1987. Spíš než o velkou lásku šlo o rozvážný krok v pečlivě budované legendě vycházející politické hvězdy. S čím ale obezřetná matka klanu Bhuttových nepočítala, byla Zardárího neukojitelná touha po moci a luxusu. Muž, který měl dosud zkušenosti pouze s provozem rodinného kina, se rychle zabydlel v roli tichého společníka své manželky při rozhodování o miliardách ze státního rozpočtu. Podle pozdějších vyšetřování se bez jeho souhlasu neobešla žádná veřejná zakázka. Kvůli požadovaným provizím se mu brzy po celé zemi začalo říkat Pan deset procent.

V roce 1990 byl zatčen kvůli obvinění z vydírání. Podle policie měl jednomu podnikateli připevnit na tělo nálož s tím, že pokud nedostane peníze z jeho bankovních kont, odpálí ji. Celá causa se nikdy plně neprošetřila a Zardárí se dostal na svobodu v roce 1993, kdy se jeho žena po vyhraných volbách vrátila k moci.

Jestli se během první vlády své manželky držel zpátky, teď jeho nenasytnost propukla naplno. Na postu ministra pro rozvoj a investice odpovídal přímo své manželce, jež vedle premiérské funkce seděla také v křesle ministra financí.


Seznam korupce je dlouhý. Prostředníkem mezi pákistánským vládním párem a zahraničními zájemci o investice se stal švýcarský právník Jens Schlegemilch. Pozdější vyšetřování odhalilo rozsáhlé praní peněz, bankovní spekulace a ukládání horentních sum na Zardárího švýcarská konta. Deset miliónů dolarů od obchodníka se zlatem za monopol na dovoz do Pákistánu. Skoro dvanáct miliónů od švýcarské společnosti Cotecna za exkluzívní smlouvu na výběr dovozního cla. Dva milióny jako provize za dovoz polských traktorů. Proti případnému vyšetřování vymyslel pár důmyslný systém. Údaje o kontech a provizích se psaly na nalepovací žluté poznámkové papírky, které se po přečtení vyhazovaly. Bhuttová se Zardárím si peníze také uměli jaksepatří užít. Po nastěhování do luxusní rezidence v Islámábádu s obrovským pozemkem za 50 miliónů dolarů nechali vykácet pět hektarů chráněného lesa kvůli stavbě hřiště pro Zardárího milované pólo. Státní úředník, jenž protestoval proti přesměrování 1,3 miliónu z rozpočtu na veřejné parky, byl za pár měsíců odvolán.

Největší kšeft, pětiprocentní provizi za nákup francouzských stíhaček Mirage, ale už neproběhl. Také nový prezident Farúk Leghárí dospěl ke stejnému závěru jako jeho předchůdce - v roce 1996 byla Bénazír Bhuttová odvolána z postu premiérky kvůli rozsáhlé korupci.

PŘICHÁZÍ MUŠARAF


Sesazení ale nebylo jediná tragédie, která političku toho roku postihla. O měsíc dřív byl při policejní přestřelce zastřelen její mladší bratr Murtaza, jenž vedl radikálně levicové křídlo Pákistánské lidové strany. V souvislosti s tím zatkla policie jejího manžela. Jak se ale později ukázalo, šlo o vykonstruované obvinění s cílem ještě víc zdiskreditovat Bénazír Bhuttovou.

Nawáz Šaríf, který ji zakrátko v premiérském křesle znovu nahradil, nařídil rozsáhlé vyšetřování korupce své předchůdkyně. Ze zahraničí přišly tisíce stran důkazů o podivných platbách a transakcích. Ásif Alí Zardárí se o rok později opět vrátil za mříže. Uvěznit stále populární expremiérku si ale úřady nedovolily. Její podpora přesto utrpěla hluboké šrámy. Kromě hromadících se důkazů o miliardách na černých kontech jí zejména v zahraničí ublížila podpora Tálibánu, který za její vlády ovládl sousední Afghánistán. Ukázalo se, že stejně jako její slova o boji za ženská práva, práva chudých a proti úplatným politikům jsou prázdné i její proklamace mířící proti islámskému fundamentalismu.


Přípravy na další comeback přerušil v roce 1999 nový vojenský převrat. Premiér Nawáz Šaríf putoval za mříže, ve vedení země se usadil náčelník generálního štábu Parvíz Mušaraf a Bénazír Bhuttová opět odešla do exilu. Že klan Bhuttových je síla, s níž je stále nutno počítat, se ale nový vojenský vládce Pákistánu přesvědčil už za tři roky, kdy navzdory fyzické nepřítomnosti své vůdkyně Pákistánská lidová strana suverénně zvítězila ve volbách. Generál, jenž ve snaze zablokovat případný návrat Bénazír Bhuttové či Nawáze Šarífa k moci nechal původně schválit zákon zakazující zastávat premiérskou funkci více než dvakrát, brzy pochopil, že bez dominantní politické síly se neobejde. Na základě tajných dohod byl v roce 2004 propuštěn manžel Bénazír Bhuttové, Zardárí. Letos vláda udělila expremiérce milost ve všech obviněních z korupce.

Její triumfální a zároveň tragický návrat domů jasně ukázal, v jak složité situaci se dnes Pákistán nalézá. Navzdory neúspěchům a temným stínům svých minulých vlád drží díky vlivné politické straně a stále silnému zaklínadlu rodinného klanu Bénazír Bhuttová klíč k hladkému návratu země k civilní vládě. Tajná dohoda s generálem Mušarafem, který k potvrzení svého zvolení do prezidentské funkce nutně potřebuje politickou podporu její strany, jí pravděpodobně slibuje premiérský či jiný klíčový mocenský post. Zásadní budou lednové parlamentní volby. Umírněné síly uvnitř země si stejně jako Západ přejí, aby z nich vzešel mocenský tandem Bhuttová-Mušaraf. Jen ten podle všeho může jaderné mocnosti zajistit stabilitu.

AUTOR JE REDAKTOREM ČT