Jim Čert byl legendou undergroundu, mnoho jeho přátel ale kvůli němu skončilo ve vězení

Pro nás, pražský lumpen underground, tedy nechartistickou osmdesátkovou závadovou mládež, narozenou v polovině 60. let, byl Jim legendou. Slyšet ho hrát Peelovo Everybody Smoking Marihuana byl nářez. Stejně jako jím ďábelsky zhudebněné básně Eduarda Štorcha nebo Andreje Stankoviče. A taky třeba cover Tesilové verbeže, původně od Skalákova souboru The Hever and Vazelína Band s refrénem: „Zakázali čaje, zakážou texasky, SSM vyfasujou plynový masky, klacky na pásky, opasky na pásky, na Sváti Karásky.“ Pro nás byl Jim zjevením hned vedle Garáže, Plastiků a Půlnoci, Hudby Praha nebo Psích vojáků.

Boží léta

Přišel listopad 1989, Magora pustili z lochu, Jim vyhrával na nekončících večírcích. Nikdy nezapomenu na silvestr 1989 v tehdejším Kulturním domě kovoprůmyslu na Smíchově, kde vedle sebe na velkolepé oslavě uspořádané lidmi kolem Václava Marhoula a Tvrdohlavých stáli na stole Jim s harmonikou a Magorem, pod nimi čerstvě zvolený Václav Havel, u něj u stolu, myslím, Andrej Stankovič a zpívali a tančili.

Na velké Warholiádě v lednu 1990 jsme s přáteli vymysleli, že další nacpanou Lucernu uspořádáme v den Jimových narozenin, které se kryly s nástupem komunistického režimu v roce 1948. Jako hlavní část programu akce Noc ostrých srpů bavila ten večer dva a půl tisíce hlav čítající dav, včetně mániček a navrátilců z emigrace, z pódia pomalu se svlékající vysoká smíchovská striptérka, vedle níž Magor recitoval básně za doprovodu bicích Jana Brabce z Plastic People of the Universe a Čertovy harmoniky.