Alan Vega a Suicide: Fascinující podivín se vrací v reedici alb a znovu rozvířil zájem o jeho osobu

D nešní informační doba už asi nikdy neumožní hudebním hvězdám utajit svůj původ a rok narození. Ale za Vegy, který se narodil v roce 1938 a většinu života tvrdil, že je o deset let mladší, to šlo; pravdu prozradil až v sedmdesáti, když si k narozeninám vydal kompilaci svých starších písniček. Tajemný Vega o sobě roky prohlašoval, že je napůl Portorikánec a napůl americký katolík, což mu s jeho zvláštní fyziognomií – chuchel kudrnatých vlasů, olivová pleť, oči daleko od sebe – všichni věřili. Kolem sedmdesátky kromě věku prozradil i to, že má židovské kořeny, což potvrzuje i jeho dříve ne moc známé rodné jméno Boruch Alan Bermowitz. Jeho otec pocházel snad z Polska, o matce Tilie se uvádí, že pracovala jako účetní; oba rodiče mohli být imigranti z východní Evropy.

Vega vyrůstal v Bensonhurstu v Brooklynu a studoval astrofyziku na Brooklyn College. Velmi brzy se, jako spousta hudebně nadaných lidí, začal zajímat i o výtvarné umění a rozhodl se na téže škole docházet i na přednášky Kurta Seligmanna a Ada Reinhardta. Reinhardt patřil jednak mezi průkopníky abstraktní malby, jednak mezi teoretiky. Jeho obrazy často vypadaly jako černý čtverec na bílém pozadí nebo růžovo-červené tahy štětcem a místo jmen mívaly jen číslo. Seligmann, švýcarský sur­realista oddaný knihám a okultismu, naopak zabydloval své obrazy spoustou přebarevných křivek, barev a záhybů. Mohli bychom dovozovat, jak tohle odrážejí Vegovy pozdější hudební počiny – místy jednoduché, chladné a metronomické tóny se živočišnými, zneklidňujícím způsobem cituplnými vokály, ale to by bylo zjednodušující. Vše kolem Alana Vegy se zdá být vícevrstvé, složité, plné protikladů a zvláštním způsobem odcizené.  

Ze sociálky k umění

Rodina nebyla z uměleckých sklonů mladého Borucha nadšena. Otec se živil řemeslem (byl šperkař), matka poctivě účetničila a myšlenkově rozevlátý chlapec prý dělal rodičům svými aktivitami vrásky na čele. Četba Camuse a Kerouaka a kreslení nicméně nebyly Vegovou jedinou činností: školu dostudoval, v roce 1961 se oženil s Mariette Birencwajgovou, belgickou přeživší holocaustu, a nechal se zaměstnat jako sociální pracovník. Nakonec ale tato úřednická činnost byla jednou z pohnutek, jež ho dovedly k umění: hluboce jím pohnulo, když zblízka poznal chudobu a sociální problémy. „Alan byl vždycky přecitlivělý na jakýkoli druh útlaku,“ vzpomínala později jeho druhá žena Liz Lamere. „Měl obrovskou empatii.“