Marina Abramović zkoumala hranice lidského těla. Diváci ji svlékli, poškrábali a mířili na ní pistolí
Začátkem října byla ve vídeňské Albertině Modern otevřena poslední ze čtyř velkých, na sebe navazujících, obsáhlých retrospektivních výstav vzdávajících poctu největší hvězdě akčního umění Marině Abramovićové (78). Je až neuvěřitelné, v jakém rytmu stále pracuje. Krátce nato přichystala v obřím hangáru Aviva Studios v Manchesteru jedenáctidenní show – od 9. do 19. října – Balkánská erotická epopej. Na příští rok se pak chystá další velká výstava, která bude zpřístupněna v rámci zahajovacího týdne 61. Biennale Arte 2026 v tamní Galerii dell’Accademia. Marina by se tak měla stát vůbec první žijící umělkyní, jíž se této cti dostane ve více než dvě stě let dlouhé historii instituce.
Obrovský ohlas vzbudilo již premiérové, kvůli covidovým uzávěrám o tři roky odkládané otevření výstavy v londýnské Royal Academy of Arts v září 2023. Stejně tak tomu bylo i u jejího dalšího uvedení ve Stedelijk Museu v Amsterdamu a Kunsthaus Zürich. Aktuální, albertinská retrospektiva Mariny Abramovićové, která prestižní turné uzavírá, je instalačně možná ještě atraktivnější, neboť její autoři měli možnost, řečeno cyklistickou terminologií, vycházet ze zkušeností předchozích etap.
Fascinující je hned úvodní instalace o stovkách na sebe shlížejících portrétů v hlavních výstavních prostorách Albertiny Modern. Ta připomíná slavnou performanci, jež byla součástí jiné retrospektivy a rekonstrukce jejích děl – The Artist is Present – na jaře roku 2010 v Muzeu moderního umění (MoMA) v New Yorku. Jak název napovídá, umělkyně byla přítomna – doslova. Marina Abramovićová společně s kurátorem Klausem Biesenbachem vyzvali publikum, aby přijalo místo – výzvu – a střídavě usedali na opačné straně stolu, sdíleli s ní čas, dívali se jí do očí. Marina v atriu MoMA nakonec sehrála během 736 hodin a 30 minut celkem 1545 „partií“. Upřeně a beze slova hleděla do očí komukoliv, kdo si k ní přisedl. Veškerý fyzický kontakt byl zakázán, komunikace probíhala pouze pohledem. Tohle zdánlivě prosté navázání vztahu se brzy ukázalo jako způsob, jenž v příchozích probouzel někdy až nečekaná emoční pohnutí. Lidé jako by si v jejím hlubokém pohledu zrcadlili své city, nenaplněné sny – výjimkou nebylo, že se rozplakali.
Ke konci výstavy stály stovky návštěvníků přes noc před muzeem, aby si zajistily místo ve frontě na příští ráno. Marina Abramovićová zůstávala nehnutá, bez emocí, i když se naproti ní střídaly hvězdy jako James Franco, Lou Reed, Alan Rickman, Jemima Kirkeová, Jennifer Carpenterová nebo Björk. Tedy až do okamžiku, kdy se naproti usadil její bývalý životní i umělecký partner Ulay.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
