Války, vojáci a Plitvická jezera: Jak Češi zachránili známý chorvatský přírodní skvost

Plitvická jezera se nacházejí v tak trochu zapomenutém kraji. V hornaté oblasti Lika na území dnešního Chorvatska se tradičně střetávaly různé historické vlivy – středomořský (benátský), středoevropský (německý) a orientální (osmanský). Na starých mapách byla proto zdejší divočina nazvána Ďáblova zahrada.

Laudonův háj

Místní hranice mezi dvěma hlavními soupeři – habsburskou monarchií a osmanskou říší – nebyla dlouho jasně vymezena, z obou stran byla nicméně značně opevněna. V habsburské říši měla tzv. Vojenská hranice (Krajina) zvláštní administrativní statut a moc lidí zde nežilo, neboť hrozily neustálé osmanské výpady. Zkušenosti zde jako mladý voják získával pozdější slavný rakouský vojevůdce Ernst Gideon von Laudon, jenž byl roku 1746 přidělen k lickému hraničářskému pluku, přičemž v nedaleké obci Bunić velel setnině. (Od Plitvic je Bunić vzdálený zhruba dvacet kilometrů.) Laudon se do lokálních dějin zapsal také tím, že blízko Buniće nechal vysadit pozoruhodný dubový lesopark, jemuž se pak začalo říkat Laudonův háj. (V Bunići byla mimochodem v letech 1992 až 1995 rozmístěna četa příslušníků československého/českého praporu mírových sil OSN.) Mezi význačné a nemnohé zahraniční cestovatele, kteří si troufli Liku navštívit, patřil přírodovědec, chemik a vojenský lékař Balthasar Hacquet, jenž do nehostinného a nepříliš hustě obydleného kraje zavítal v roce 1789.

Ve svých záznamech i přes krátký pobyt v nebezpečné opuštěné hraniční oblasti, kde se často odehrávaly různé šarvátky, plitvické vodopády výslovně zmínil.

Jistou stabilizaci přinesl Svištovský mír z roku 1791, na jehož základě byly po předchozích dlouhodobých peripetiích administrativně vymezeny hranice s Bosnou, kterou ovládali Turci. Zároveň šlo o jeden z předělů válek Habsburků s Turky, které trvaly od 16. století. I přesto platí, že Plitvická jezera v následujících dekádách kvůli složité situaci v oblasti nijak velkou pozornost nepřitahovala.