Osudem zkoušená dříčka Magdalena Dobromila Rettigová, které zemřelo osm dětí a dodnes se podle ní vaří

Autorka fenomenální Domácí kuchařky, se zhruba čtyřicítkou vydání jedné z vůbec nejpopulárnějších tuzemských knih, se narodila poslední lednový den roku 1785 do rodiny německého purkrabího ve Všeradicích Františka Artmanna a jeho české ženy Josefy Kubíkové. Jak později popsala ve svých Vzpomínkách na dětství a mládí, na panství hraběte Kounice se žilo krásně. Bohužel jí krátce po svém narození postupně zemřeli všichni sourozenci a zůstala jediným dítětem svých rodičů. Měla zakázáno hrát si s drobotinou ze vsi, vyrostlo z ní tedy přemoudřelé, na matku přehnaně fixované dítě, chválené za samostatnou práci. Od pěti let si tak četla nebo pletla v koutku; hrát si nedokázala. První pannu dostala až v šesti letech, od dědečka k Mikuláši. Poté, co jí matka pravila, že „je to ale hanba, že si tak velké děvče hraje s pannami“, dívka před služkou rozstříhala panenčiny šaty a samotnou hračku spálila v kamnech. O rok později Magdaleně zemřel otec, který po sobě zanechal šestadvacetiletou vdovu, sedmiletou dcerušku a pětiměsíčního neduživého chlapečka, jenž nakonec taky umřel.

Že by boží trest za tak příšerné zacházení s dárkem a plýtvání, jež Rettigová celoživotně odsuzovala? To je však jen má impulsívní interpretace po dočtení obsáhlého vzpomínkového textu Magdaleny Rettigové, jehož německý rukopis leží v městském archívu v Litomyšli. Převod do češtiny publikoval mj. Odeon ve výboru ze spisovatelčina díla Domácí kuchařka; vyšla roku 1986 v neuvěřitelném nákladu 143 000 výtisků (pro srovnání – hranicí pro označení knihy za bestseller je dnes v Česku prodaný náklad 10 000 kusů). Mladá „Rettička“ z vlastních vzpomínek vychází jako dokonale nesnesitelná bytost: přechytralá, panovačná, soustavně někoho poučující a nezdravě závislá na necitelné matce, která neváhala před holčičkou vykřikovat přání k Bohu, aby si raději k sobě vzal malou než jejího bratra.