Ozzy Osbourne: Nosil tvář Satana, ale přesto vstoupil do heavymetalového nebe

Je těžké v lavině nekrologů, bilancí a komentářů k úmrtí Ozzyho Osbournea, frontmana legendárních Black Sab­bath, přinést něco neznámého. Ke zlatem úspěchů se lesknoucí bilanci jeho umělecké tvorby i připomínek Ozzyho skandálů se jako zajímavý bonus nabízí ohlédnutí za dobou, která zrodila Black Sabbath i kulturu celé generace a navždy změnila svět umění.

Atmosféru počátku druhé poloviny 20. století (1954–1974) lze v kultuře vnímat jako déjà vu půvabné a bezstarostné belle époque (1890–1914) či exploze umění vstříc experimentům a hledání nového uměleckého jazyka (1920-1934), která bývá s ohledem na rozpor mezi krásou tehdejší tvorby a rozpadem společenských hodnot nazývána někdy époque fracturée. Tato historizující zmínka není samoúčelnou exhibicí autora, ale obrazem kořenů pozdějších zlatých šedesátých, v nichž společenská zkušenost dvou světových krizí i vítězství demokracie otevřely vstup do světa umění komukoliv, bez ohledu na dříve žádoucí elitní vzdělání i bohatství. Na obou stranách železné opony stačil ke vstupu talent, touha a píle, tehdy ještě rovnocenné kvality. Bonusem ve prospěch britské rockové scény proti té zdejší, zvolna se osvobozující, bylo jen technologické a nástrojové vybavení.

Britský rock šedesátých let má kořeny ve vývoji Spojeného království jako výsledku klíčových společenských, kulturních i ekonomických faktorů a poválečných změn. Mezi hlavní patřil proces dekolonizace a související konec impéria spolu s redefinicí britské identity. Poválečný baby boom navíc způsobil, že v šedesátých letech dospěla početná sebevědomá generace toužící po dalších změnách ve všech oblastech života, bez ohledu na sociální původ a prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Zásadním faktorem změn na rockové scéně byl růst blahobytu od 50. let, který způsobil, že mladí lidé měli více volného času i peněz k tomu, aby se zrodila generačně nová kultura. Vývoji konvenoval i technologický pokrok a rozvoj médií. Masový prodej gramofonů, rádií, televizí, vznik desítek hudebních show (mj. Top of the Pops) i specializované časopisy – to vše hrálo klíčovou roli ve vytváření hvězd a kultu popkultury.

Válečná prasata

Bylo přirozené, že zanedlouho došlo ke štěpení tohoto procesu a kontrakultura, najmě rocková hudba, produkt svobody projevu, sexuality i experimentů s drogami, se stala vyjadřovacím prostředkem generace odmítající konzervatis­mus, autority a válku. Hudba se stává formou protestu i sebevyjádření. Texty písní se posouvají od milostných romancí k sociálním a politickým tématům a někteří umělci (John Lennon, The Who ad.) otevřeně komentují problémy doby. Odezvou na tyto manifesty je vznik mods, rockers, hippies a dalších subkultur se silnou hudební identitou.