Věstonická venuše: Tlustá celebrita z moravské Atlantidy se stala nejslavnějším českým uměleckým dílem
Nejslavnější sochou České republiky není Žižka na Vítkově ani gigakuželka znázorňující prý Marii Terezii na Hradčanech. Zdaleka nejproslulejším uměleckým dílem z našeho území je malá plastika ženy, jež je stará nejméně 25 000 let. Ano, jde o Věstonickou venuši, kterou zná celý svět. V červenci uplyne 100 let ode dne, kdy byla nalezena.
„Tak abys věděl, dneska ráno jsem našla v jeskyni kus mamutího klu. Byl vyřezaný jako nahatá ženská, prsy a všecko!“
„A kdo to vyřezal?“
„Kdopak ví. Já jsem to hodila do ohně, ale takovéhle prsy to mělo! Fuj!“
Tak popsal ve svých Apokryfech vznik Věstonické venuše Karel Čapek. V materiálu, z něhož je zhotovená, se sice spletl, místo nálezu ovšem popsal přesně: slavná soška se skutečně našla ve zbytcích pravěkého ohniště. Často je možné se dočíst, že ji objevil profesor Karel Absolon (1877–1960), ale není to tak docela pravda. Sošku našli 13. července 1925 Emanuel Dania a Josef Seidl, které Absolon zaměstnával na archeologických vykopávkách mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem (jimž jejich tehdejší obyvatelé říkali Unter Wisternitz a Pollau). Toho dne byl jejich šéf daleko odtud, ve Francii, přesto je spojován s objevem slavné plastiky zaslouženě. Organizoval výzkum, zatímco Dania byl jeho laborant a fotograf, Seidl předák námezdních dělníků, oba bez vědeckého vzdělání. Bez Karla Absolona by sice nejspíš k nálezu také došlo, ale pravěká soška by se nestala tak rychle slavná.
Karel Absolon se tehdy ženě z pravěku postaral o téměř barnumskou propagaci – a její věhlas nakonec svého objevitele zastínil. Dnes už znají jméno organizátora vykopávek pod Pálavou jenom odborníci, zatímco Věstonická venuše se stala nejen synonymem ženy s nadváhou, ale pro mnoho lidí symbolem celého pravěku lidstva.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
