Pouhý církevní hodnostář, nebo hráč světové politiky? Jaký vliv mají moderní papežové
S úmrtím papeže Františka se opět rozhořela debata, jaký vliv na světové dění mají v dnešní, moderní době nositelé papežského úřadu. Stali se následovníci svatého Petra a římští biskupové v jedné osobě jen představiteli vlastní církve, která navíc ve své někdejší hlavní evropské baště v poslední době slábne, nebo jsou nadále důležitými hráči světové politiky a osobnostmi, jež mají reálný vliv i na dění mimo svět vlastních věřících? Počet katolíků, který celosvětově roste, i jejich rozprostření po celé zeměkouli nahrávají spíše druhé variantě a dělají z papeže globálně vlivnou osobnost.
Modernizace v tomto ohledu trochu paradoxně vlivu papežů minimálně od 20. století spíše pomáhá. Před érou masových sdělovacích prostředků totiž byl papež celosvětově mnohem méně přítomnou osobou, než je tomu teď, kdy ho s trochou nadsázky zná opravdu celý svět.
To se logicky promítá i v politické sféře. Kdysi byl papež aktérem politiky uvnitř církve a v některých časech i evropské či minimálně italské světské politiky. Dnes je v globalizovaném světě jedním z důležitých hráčů celosvětové politické diskuse.
Viditelnější papež
Dobře to ostatně bylo vidět i u samotného papeže Františka. Ten byl často označován za levicového a mluvilo se o něm dokonce jako o pokrokovém či progresivistickém papežovi. To by nebylo možné, kdyby jako papež reálně v politické sféře nefungoval a veřejně nevyjadřoval konkrétní názory, jež přesahují oblast náboženství v užším slova smyslu.
Projevilo se to například u jeho encykliky Laudato si. Encyklika je totiž veřejným papežským listem, v němž nejvyšší představitel církve vyjadřuje veřejně své názory na určitou oblast. V encyklice, která se jmenuje Laudato si, se František jako historicky první papež věnoval svému pohledu na problematiku životního prostředí. I kdyby tím ovlivnil jen určitou část katolických věřících, mělo by to minimálně nepřímý dopad na světové dění.
Samozřejmě platí, že katolická církev není žádný monolit a názory papeže nejsou akceptovány všemi věřícími jeho církve. Ostatně proti některým krokům papeže Františka se zvedly i hlasy vysokých církevních hodnostářů.
Levicoví Latinoameričané
Důvodem byl i fakt, že František jako první papež z globálního Jihu pocházel z Latinské Ameriky, kde je církev názorově poněkud jinak orientovaná než v Evropě či dalších částech světa. Zatímco na starém kontinentu je církev považována za tradicionalistickou a konzervativní instituci a, zjednodušeně řečeno, je nálepkována jako instituce, jež je v zásadě bližší politické pravici, ve světadíle, odkud František pocházel, má díky tamní teologické tradici (tzv. teologii osvobození) blíže k levicovým názorům. Církev se ani na jednom z těchto míst nezapojuje do stranické politiky, ale její převažující názorová orientace se přesto nepřímo odráží například v tom, kam v politickém spektru patří katolicky inspirované křesťanskodemokratické strany. V Evropě je najdeme spíše od středu doprava, v Latinské Americe se nacházejí spíše na levici.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
