Civilní snímek Pavla Hromka

Civilní snímek Pavla Hromka Zdroj: Archív autora a VHÚ

Po mnoha neúspěšných pokusech vysadila nakonec Hromka v březnu 1945 britská 148. peruť zvláštního určení
Po mnoha neúspěšných pokusech vysadila nakonec Hromka v březnu 1945 britská 148. peruť zvláštního určení
Pavel Hromek (třetí zleva) s dalšími parašutisty v roce 1947 na Hradě na audienci u prezidenta Edvarda Beneše
Pavel Hromek se před únorem 1948 stihl dvakrát oženit a jednou zasnoubit...
4 Fotogalerie

Pavel Hromek: Parašutista se složitou povahou a obrovskou odvahou. Jeho příběh je mezi ostatními opomíjený

Jindřich Marek
Diskuze (0)

Publicisté si u válečných postav všímají většinou dvou archetypů – úctyhodných čítankových hrdinů nebo těch, kteří zradili. Tak nám často unikají zajímavé mnohovrstevné nečernobílé osobnosti. To je i případ rodáka z jihomoravských Prušánek, z mnoha důvodů opomíjeného Pavly Hromka (12. 8. 1911–10. 9. 1977). „Typ tvrdého bojovníka. Vyhledává obtížnou práci,“ hodnotili ho britští instruktoři.

Byl opravdovým super­vojákem, který při výcviku ve skotských horách v únoru 1944 k obdivu britských instruktorů spal v závějích a sám prošel desítky mil v těžkém horském terénu. Složitě se však pro něj hledal úkol v rámci kolektivu. Pavel Hromek byl konfliktní solitér s podivínskou povahou, který navíc občas mluvil ze spaní a odpovídal při tom na kladené otázky, což oddalovalo jeho výběr pro vysazení v okupované vlasti.

Jeho život je příběhem osamělého vlka, který se nedokázal včlenit do „smečky“. Přesto byl ochoten obětovat i svůj život za zájmy národa, které přes svou svérázně podivínskou povahu kladl vždy nad zájmy osobní. Při pohledu na jeho schopnosti by jej milovník nadsázky mohl srovnávat s agentem Jejího Veličenstva Jamesem Bondem, i když Bond byl okouzlující anglický gentleman, zatímco Pavel Hromek více připomínal přímočaré chasníky z českých pohádek.

Zatvrzelý paličák

Narodil se 12. srpna 1911 v Prušánkách na Hodonínsku v rolnické rodině. Sám o sobě po letech napsal, že byl „zatrvrzelý paličák“. V roce 1931 maturoval na břeclavské reálce, do té doby se musel léta denně v jakémkoli počasí vláčet do školy řadu kilometrů pěšky a také dřít na hospodářství rodičů. K obědu míval ve škole většinou jen krajíc chleba s povidly či špekem.

„Nikdy jsme neměli přebytku, zvláštní bídy také ne, život však vždy byl víc skromný a tvrdý a někdy až unavující,“ uvede Pavel ve svém životopise v Londýně 28. ledna 1944. „Nebyl jsem ani ryba, ani rak. Tento způsob života, víc minus, měl vliv na vývin mé povahy. S rodiči jsem si nerozuměl, a moje paličáctví se tím upevňovalo,“ napíše o svém mládí se zvláštní otevřeností. Také se zmíní o tom, že mu rodiče bránili v zábavě, což bylo zdrojem různých komplexů, kterých se údajně zbavil až na vojně, kdy svým rodičům „začal pomalu odpouštět“.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Začít diskuzi