nahoru

Gilbert Bécaud: Francouzský zpěvák, který často jezdil do Československa

Michal Bystrov 10. ledna 2022 • 18:20
Gilbert Bécaud: Francouzský zpěvák, který často jezdil do Československa
foto: Angelo Cozzi / Mondadori / Getty Images

Říkali mu Elektrický blázen nebo Pan 100 000 voltů (Monsieur 100 000 volts). Na koncerty přicházel jako gentleman v modrém saku s puntíkovanou kravatou. Chvíli nato už ale na jevišti skotačil, ničil klavíry, povídal si s lidmi, stříkal na ně hektolitry potu. Zpíval nakřáplým, rozervaným hlasem a spíše než o intonaci se staral o to, aby publikum ani na okamžik neztratilo pozornost. Miloval moře, vítr, whisky, děti a tiché, něžné ženy.

Češi kdysi znali Gilberta Bécauda jako své boty. Když ho zrovna neposlouchali ve vyprodané pražské Lucerně, pouštěli si rok co rok při zdobení vánočního stromečku film Země, odkud přicházím s charismatickým zpěvákem v hlavní dvojroli. V někdejších časech, plných shnilých jablek, naděloval ten svěží Francouz česko­slovenským divákům šťavnaté pomeranče kultivované a neideo­logické zábavy.

Naposledy měl Bécaud vystoupit ve Velkém sále Lucerny na vánočních koncertech nedlouho před tím, než 18. prosince 2001 v Paříži zemřel. Bohužel, veřejnost nevěděla o jeho dlouhodobém boji s rakovinou. Připomeňme si tedy zpěváka, jemuž naše země evidentně přirostla k srdci.

Naparuje se a nic neumí

Kdysi se jmenoval François Gilbert Léopold Silly. Narodil se 24. října 1927 v Toulonu v Provenci. Na klavír hrál od pěti let, jelikož z něj matka chtěla mít za každou cenu virtuosa. Tím pádem se už v devíti dostal na hudební konzervatoř v Nice. Nevlastní otec, hoteliér Louis Bécaud, v koutku bezmocně bručel – nejistá dráha muzikanta podle něj neskýtala vyhlídku pražádného výdělku. Neupokojila ho ani výroční cena, kterou nadaný sólista získal za své výsledky v oboru harmonie.

Za druhé světové války se Gilbert stejně jako jeho bratr Jean zapojil do odboje. Byla mu přidělena úloha důstojníka pro styk s americkou armádou. Po absolvování hudební školy (studium si rozšiřoval nočním hraním rozmazleným králům Riviéry) se odstěhoval do Paříže, kde zkusil štěstí v baru Handicap. Zaskočil zde za stálého pianistu a už si ho tam nechali. V tomto podniku se seznámil se začínajícím literátem Mauricem Vidalinem a již zavedeným šansoniérem Jacquesem Pillsem.

Premium

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Reflex.cz




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.