Příběh o Adamovi a Evě – nebo Evě a Adamovi? – je asi nejznámější starozákonní motiv. Stačí v hovoru jen brnknout o slova jako žebro, had, jablko nebo fíkový list.
Záleží na nás, o čem se rozhodneme, že Evin příběh pojednává. Je to první love story, nebo první krize v životě lidstva? Je to příběh se špatným koncem, anebo dobrým? Je Eva kladná hrdinka, nebo záporná?
Bible jen málokdy popisuje vzhled nebo povahu svých postav. Charakterizuje je vždy hlavně jejich jednání a čtenář má za úkol si je sám vybarvit. Někdy doslova. Evu si Evropané obvykle představovali jako bělošku, stačí se podívat na kterýkoli starý obraz a vlastně ještě dnes jakýkoli barevný časopis nebo reklamu. Pokud ovšem Evu chápeme jako předobraz a pramatku všech, neměla by mít žádnou „rasu“.
Od starověku hrála Eva roli svůdnice k hříchu, novodobá kultura tento motiv přeznačkovala a více se soustředila na její vykreslení jako živočišné samice. Z praženy se stala jakási nadžena, vždy mladá, učesaná, žádoucí i žádostivá. Ostatně už rabínská tradice dospěla k závěru, že byla nejkrásnější ženou, jaká kdy žila. Těžko soudit, co si o jejím vzhledu myslel Adam, žádné srovnání neměl.
Premium
Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně
Už mám předplatné - přihlásit se
