Video placeholder
Byznys X: Alexandra Pánková | Zdroj: Reflex.cz

Odborná pomoc při odvykání kouření zvyšuje úspěšnost, říká MUDr. Pánková z Centra pro závislé na tabáku

Jitka Menclová
Diskuze (0)

Víte, že závislost na tabáku není jen zlozvykem? A že při odvykání můžete využít i léčbu náhradní nikotinovou terapii, na kterou lze čerpat příspěvek z fondu prevence od pojišťovny?  Jaké jsou možnosti přestat kouřit a kolik lidí závislost na tabáku každoročně řeší? Zeptali jsme se doc. Mudr. Alexandry Pánkové,Ph.D. 

Kouření, respektive závislost na ­tabáku bývá někdy srovnávána se závislostmi na mnohem tvrdších látkách, třeba i na heroinu. Je to namístě a lze to vůbec po­rovnávat?

Co se týče rychlosti vstřebání látky, určitě ano. Asi 80 % kuřáků je opravdu fyzicky závislých na nikotinu, dokonce ta závislost může být i těžší než na heroinu, protože nikotin z tabákového kouře se k receptorům v mozku dostane dříve. Rozdíl je samozřejmě v tom, že závislost na heroinu má úplně jiné sociální dopady.

A pokud to vezmeme prizmatem odvykání?

I tam je problém srovnatelný; řada našich pacientů říká, že zbavení závislosti na tabáku bylo jednou z nejtěžších věcí, co v životě absolvovali. Na straně druhé to ale neznamená, že to není reálné.

I když se o škodlivosti kouření mluví hodně a dlouho, stále se týká vysokého počtu lidí. Kolika konkrétně u nás?

Jde zhruba o čtvrtinu české populace, tedy asi o 2,5 miliónu obyvatel. Více přitom kouří muži než ženy. To je trend, který máme, a prevalence se v posledních třech letech plus minus drží.

Co kuřáka typicky nejvíce ohrožuje?

Ráda bych tady zdůraznila, že hlavní příčinou všech zdravotních potíží u kouření není nikotin, jenž udrží a prohloubí závislost, ale tabák. A nejškodlivější formou tabáku je ten spalovaný. Jeho nejznámějším rizikem je rakovina plic, ale i jiné nádory v těle: na děložním čípku, v žaludku, slinivce, prsu, v močovém měchýři atd.… Jedním „šlukem“ do sebe totiž natáhnete 10¹⁷ volných radikálů. I když to číslo je dost abstraktní, je to něco, co možnost rozvoje rakoviny radikálně zvyšuje. V tabáku je asi 70 až 100 kancerogenů, rakovinotvorných látek nebo kokancerogenů, které působí synergicky.

U srdečně cévních nemocí pak kouření a užívání tabáku tvoří jeden ze tří hlavních rizikových faktorů. No a pak je tu celá řada dalších chorob: vředová choroba žaludku a dvanácterníku, onemocnění kůže, vrásky, zubní kazy, osteo­poróza atd.

Tohle všechno jsou onemocnění, jež přicházejí s časem. Ovšem v té nejohroženější skupině, tedy u adolescentů a mladých dospělých, tyhle hrozby moc nezabírají…

Je to tak. Tato věková skupina bohužel v posledních třech letech kouří více a více užívá i různé alternativní produkty, vapování elektronických cigaret, nahřívaného tabáku a v neposlední řadě i nikotinových sáčků. A jak říkáte, pro mladého člověka jsou infarkt nebo rakovina ještě dost irelevantní. Tam můžeme motivovat jedinou věcí a tou je cena cigaret. Je to nejúčinnější a nejefektivnější prevence. Bohužel cena cigaret, když ji srovnáme s průměrnou mzdou, je ale stále velmi nízká.

 

Je chvíli po začátku nového roku, spousta z nás si dává nějaké předsevzetí. Kolik lidí se snaží přestat s kouřením?

I přesto, že z průzkumů plyne, že 70 % kuřáků by raději nekouřilo – pokud by si mohli vybrat –, jen 40 % z nich to každoročně zkusí. Tím myslím pokus trvající alespoň 24 hodin. V ČR to je asi milión lidí. A symbolický 1. leden je populární datum, někdo prostě rituál nového roku pro takový krok potřebuje. Za mě je správné datum jakékoliv, kdy se člověk rozhodne s kouřením skoncovat.

Kolika z těch, co si předsevzetí dají, se to povede?

Pokud to člověk zkusí sám bez pomoci, je úspěšnost po jednom roce kolem tří až pěti ­procent. Je to vlastně efektivita typu placeba, lidé zkoušejí různé alternativní metody, jako třeba biorezonanci nebo akupunkturu. Úspěšnost se dá výrazně zvýšit vyhledáním odborné pomoci, právě know-how dělá v odvykání ­velký rozdíl. Samozřejmě to závisí na délce léčby, na správném užívání konkrétních prostředků a také na komorbiditě: pokud má pacient třeba psychiatrickou diagnózu, je úspěšnost o něco málo nižší než u běžné populace. Ale i tak se po roce pohybujeme kolem 40 %. Mluvím o biochemicky ověřené, a tudíž dokladované abstinenci.

Kouření tedy není jen zlozvyk, jak se na to většinová společnost dívá?

Je to nemoc s vlastním číslem diagnózy; dle mezinárodní klasifikace nemocí se jedná o poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku. Je to tedy stejná závislost jako například u zmiňovaného heroinu nebo alko­holu. Jde o syndrom závislosti, rozhodně ne o zlozvyk.

Jak u vás v Centru pracujete s člověkem, který se rozhodne přestat?

Celým odvykacím procesem ho provedeme, na začátku připravíme takzvaný plán odvykání. Našim klientům vždy říkám, že štěstí přeje připraveným. Klíčem k úspěchu je změna životního stylu. V první řadě je třeba zjistit, v jakých situacích člověk kouří, a pro každou z nich mu připravit alternativu bez tabáku. Důležité je, aby si dotyčný vybral variantu, která ho bude bavit. A také to, že se bude odměňovat za své úspěchy. Ideální samozřejmě je se těm typickým situacím vyhnout, ale někdy to nelze – třeba u cigarety po jídle. My pak spolu s klientem naplánujeme, co v danou chvíli dělat.

V případě syndromu závislosti podporujeme pacienty i farmakoterapií, tedy léky sloužící k potlačení abstinenčních příznaků.

O co jde konkrétně?

Jsou to léčiva, jež svým mechanismem působení mírní odvykací stav. Široce známá a běžně užívaná je náhradní terapie nikotinem – náplasti, žvýkačky, pastilky nebo ústní sprej. Tam se nikotin vstřebává buď dutinou ústní, nebo přes kůži. Protože potlačuje abstinenční příznaky, klient není tolik nervózní či podrážděný. V praxi se totiž často setkáváme s tím, že kuřák řekne: „Já bych s tím přestal, ale skoro jsem se rozvedl,“ nebo: „Byl jsem tak nesoustředěný, že jsem tři týdny nemohl pracovat.“ Kromě náhradní terapie nikotinem jsou tu samozřejmě i léky působící na receptory na lékařský ­předpis.

 

Jaké jsou vaše zkušenosti u substituční ­terapie?

Většinou doporučujeme kombinaci náplasti, která nikotin pozvolna uvolňuje, s přípravkem braným orálně. U žvýkačky je důležité nežvýkat příliš rychle, nesmí se zároveň jíst a pít, zejména ne kyselé – pro dobré vstřebání totiž potřebujeme v ústech zásadité prostředí. Musí se prvně jakoby nažvýknout, nechat volně ležet u dásně a asi za minutu to zopakovat. Pastilka se zase nechá volně rozpouštět v ústech. Když ale postup nedodržíte, žvýkáte nebo cucáte příliš intenzívně, cítíte pálení na patře, což je známka příliš rychlého uvolnění nikotinu. Když ho spolykáte moc, v kyselém prostředí žaludku se nevstřebá a zároveň vyvolá nevolnost. To je bohužel zkušenost spousty lidí. Takže doporučuji prostudovat správné podávání. Dobrou volbou je i ústní sprej, který se aplikuje jednoduše pod jazyk.

Hrozí u náhradní terapie předávkování?

Opravdu jen výjimečně – naopak naprostá většina uživatelů je poddávkovaná. Vzpomeňme si, že ještě nedávno byl na krabičkách s cigaretami udávaný obsah nikotinu 0,1 mg. Což ale vzhledem k technice měření neodpovídalo realitě. Když jsme pak pacientovi dali 25mili­gramovou náplast, měl dojem, že ho chceme nikotinem zabít. My většinou jednu cigaretu nahrazujeme právě jedním miligramem nikotinu a přidáváme dávku podle výskytu abstinenčních příznaků. Tj. pokud jeden miligram za jednu cigaretu nestačí, příjem nikotinu zvyšujeme. Příklad – kuřákovi dvaceti cigaret denně dáme 25miligramovou náplast, k tomu tolik žvýkaček, pastilek nebo střiků ústního spreje, kolik bude potřebovat pro zvládnutí těch typických situací. Náplast pokryje jeho základní potřebu nikotinu. Pro situace, kdy má fázi bažení neboli craving, použije ústní formu.

Je to hrazené zdravotními pojišťovnami?

Pokud se dotyčný nebo dotyčná léčí například v některém z center uvedených na webu www.slzt.cz, v lékárnách, u vyškoleného adiktologa či lékaře, tak mu odborník vydá potvrzení pro zdravotní pojišťovnu. Ta mu na základě účtenky lék do nějaké výše uhradí z fondu prevence. Každoročně se ta výše u různých pojišťoven mění, ale určitě to má smysl využít. Rozhodně to člověka nebude stát víc, než kolik v současné době platí za cigarety. Jinak léčba, co se týče intervencí, je plně hrazena ze zdravotního pojištění.

Na závěr nějaké doporučení tomu, kdo se rozhodne s kouřením přestat?

Určitě vyhledat odbornou pomoc, protože to výrazně zvyšuje úspěšnost pokusu. Nebát se oslovit lékárníka, lékaře nebo vyhledat nás v Centru pro závislé na tabáku. Nebát se farmakoterapie, tedy náhradní terapie nikotinem nebo léky, protože v porovnání se složením tabákových výrobků jsou obecně mnohem méně zdraví škodlivé. Užívat pak tyto prostředky dostatečně dlouho a v dostatečné dávce. To je ta nejlepší cesta na základě medicíny založené na důkazech.

 

Začít diskuzi