Na studium MBA programu se lze přihlásit de facto v každém věku. V 51 letech se pro ně rozhodl i doc. RNDr. Marek Minárik, Ph.D., který si vybral jednu ze škol nabízejících tento program, jež působí v Česku. University of New York in Prague nabízí studium lidem ze všech koutů světa.
Jste zakladatelem a ředitelem firmy, která se věnuje přístrojům a příslušenstvím pro kapalinovou chromatografii (používá se například v laboratořích; poznámka autorky). Nutno říct, že úspěšně. Proč jste se rozhodl pro studium MBA programu i přesto, že se vám v podnikání daří?
Trochu to upřesním; v současné době řídím v Praze své dvě společnosti, kde jednou z nich je zmíněný výrobce laboratorních přístrojů, a to nejen pro kapalinovou chromatografii. Tuto firmu založil můj otec v roce 1990, postupně ji zvelebil a já ji od něj převzal v roce 2015. Je to tedy svým způsobem „tradiční“ rodinná výrobní a obchodní společnost. Naproti tomu moje druhé působiště je v podstatě přesný opak. Jde o biotechnologický start-up, který jsme původně založili s mou sestrou. Jde o přelomovou a unikátní technologii pro diagnostiku rakoviny. Projekt vznikl s finanční investicí jednoho významného domácího biotechnologického investičního inkubátoru. Obě společnosti působí tedy v oblasti technických, přírodních nebo lékařských věd, takže naprostá většina podnikatelských aktivit vychází z vědomostních a technických znalostí či dovedností. A já vlastně neustále balancuji mezi tím, zda jsem vědec, nebo podnikatel: na jedné straně mám doktorát z bioanalytické chemie, habilitoval jsem se v oboru Lékařské biologie a genetiky a 12 let přednáším na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a na straně druhé mě nepřestává lákat svět byznysu.
A proč jsem se rozhodl studovat MBA? V určité životní a profesní fázi jsem zjistil, že mi mnohé aspekty efektivního manažera unikají. Říkal jsem si, že kdybychom měli lépe fungující vnitřní operační procesy vyhodnocení ekonomických parametrů, ziskovosti jednotlivých činností a uměli lépe plánovat marketing a prodej i celkovou strategii fungování, tak by se mým firmám dařilo možná výrazně lépe. Tím, jak jsem v hloubi duše vědec, tak v podnikání jsem byl do této doby samouk. Mám výhodu, že většinu byznysových vědomostí mi předal můj táta, jenž mě naučil i obchodně myslet. Společně jsme absolvovali mnoho inspirativních obchodních jednání, kdy jsem s obdivem sledoval jeho schopnost nacházet originální řešení složitých obchodních případů. Nicméně s tím, jak mi chybělo ekonomické vzdělání a vědomosti, tak veškeré mé podnikání bylo založeno spíše na pocitech než na řádných principech, ekonomických ukazatelích a standardních manažerských postupech. Věřte nebo ne, ale ještě před rokem jsem nevěděl nic o řízení projektů, sledování jejich výnosů atd.
V kolika letech jste se ke studiu odhodlal? Je u takového vzdělávání nějaké omezení věkem?
Když tak sedím v lavici ve třídě, kde je nás 27 a všichni mí „spolužáci” jsou ve věku 25 až 35 let, tak si připadám jako jeden z nich. Dokonce si často namlouvám, že i oni si myslí, že mi je jako jim. Realita je taková, že jsem se pro studium MBA rozhodl ve svých 51 letech, a jsem tak nejstarší nejen mezi studenty, ale také mezi velkou částí přednášejících učitelů/profesorů.
Jakou koncentraci MBA programu na UNYP jste si vybral?
Vybral jsem koncentraci „Management“, při které mám volnou možnost výběru ze všech nabízených volitelných předmětů. Namixoval jsem si tam Entrepreneurial Finance, Financial Strategy, Sales & Negotiations a Brand Management. To bude již teď, v dalším semestru, a už se moc těším.
Jaké poznatky a zkušenosti jste zatím získal během studia?
Právě končím první ročník a celkem jsem absolvoval 10 předmětů. Musím říci, že v podstatě všechny obsahovaly pro mne zcela nové a zajímavé informace. Za nejpřínosnější pro sebe považuji asi Financial Management, kde jsem se naučil principy výpočtu hodnoty projektu, porovnávání celkových nákladů a výnosů u různých typů financování projektů. Konečně jsem nahlédl hlouběji pod pokličku pro mne dosud tajemného světa finančních trhů, investičních derivátů atd. O tom člověk často slýchá, ale jen velmi omezeně je chápe. Vzhledem k mému výše zmíněnému „handicapu“ znalosti ekonomických principů bych také jako velmi prospěšný hodnotil předmět Financial Management Acounting. Velmi praktické věci jsem se dozvěděl i v Project Managementu. Teď už neexistuje, že by nějaký nový projekt v mé firmě neběžel v režimu „mlýna v ragby“… To vychází ze Scrum Project Managementu – česky efektivní způsob provádění projektů.
Co byste vyzdvihl u studia na UNYP?
Pro mne byla a je nejdůležitější pestrost předmětů, profesionalita a odborná erudice přednášejících, a skvělá kamarádská atmosféra v opravdu rozmanitém kolektivu. A to nejen věkem, ale i původem – pokud počítám správně, máme ve třídě studenty 16 různých národností, z Česka je nás jenom šest. V té mezinárodní atmosféře se nám často stane, že třeba 10 minut mezi sebou něco ve skupině anglicky probíráme, abychom pak zjistili, že jsme v ní byli samí Češi.
Když jste si školu pro studium MBA vybíral, co pro vás bylo důležité? A proč jste si nakonec vybral UNYP?
Můj proces výběru byl založen na několika základních kritériích. Především jsem nechtěl být žádná „MBA rychlokvaška“. Myslím, že tituly jsem již nyní ověnčen dostatečně, takže pod neustálým bombardováním spamovými nabídkami typu „získejte titul MBA rychle“, „MBA snadno on-line“ a tak podobně pro mne byla hlavním parametrem akreditace, a to samozřejmě nejen to naprosto nutné minimum, jímž je domácí akreditace Českou asociací MBA škol (CAMBAS), ale hlavně akreditace u mezinárodních institucí. Z tohoto pohledu mi dobře vycházel i MBA program na Vysoké škole ekonomické, nicméně tam mi úplně nesedl časový rozpis přednášek. V celkovém srovnání s dalšími dvěma MBA programy mi v celkovém posouzení pak vyšla UNYP nakonec nejlépe.
Jaký největší rozdíl vidíte mezi univerzitním vzděláváním evropského (českého) a amerického typu? Můžete přiblížit?
To, co nyní vidím během studia na UNYP, tím myslím atmosféru a zapojení studentů na přednáškách, velmi kritické a živé diskuse, silný důraz na praktickou stránku a implementaci předávaných poznatků do praxe, tak mne to hodně vrací do dob mých studií v Americe. Samozřejmě mé možnosti srovnání studia na domácí a americké vysoké škole jsou omezeny na zkušenosti z vlastních studií přírodních věd v Česku a v USA, tedy ve zcela jiném oboru. Možná jsou studenti ekonomických oborů na českých školách blíže svým americkým kolegům, ovšem myslím, že zde je stále dominantní něco, co bych nazval přístup učitel/vysílač versus student/posluchač. Zatímco u Američanů je to učitel/autorita v přímočaré diskusi se studentem.
Co vám zatím studium přineslo, o co vás obohatilo?
Jak jsem již řekl, pro mne je skvělý pocit být v mezinárodní skupině velmi zajímavých a úspěšných lidí s vysokým intelektem. Často se dostaneme k různým tématům, na která narazíme během výuky třeba i náhodně, například liberalismus vs. konzervatismus, současný světový feminismus, tolerance menšin, altruismus vs. exhibicionismus, leadership vs. narcisismus, a je pak super poslouchat všechny názory, co tam zazní.
UNYP také úzce spolupracuje s velkými mezinárodními společnostmi se sídlem v Praze a posílá do nich své studenty na stáže. Studenti tak mají možnost uplatnit své dovednosti v prostředí byznysu a vyzkoušet si teorii v praxi. Předpokládám, že u vás to nebylo potřeba. Nebo se mýlím?
No já mám co dělat, abych stíhal vše implementovat v mých vlastních společnostech. Mí spolupracovníci se vždy po pondělku strachují, s jakým novým „MBA nápadem“ zase přijdu.
Co byste vzkázal těm, kteří třeba váhají, zda se do podobného studia vrhnout?
Jestli máte prostor se studiu opravdu ty dva roky věnovat (a samozřejmě nemůžeme opomenout i to, zda máte dostatek finančních prostředků), tak se do toho určitě dejte. Ať jste v jakémkoliv věku či v jakékoli životní etapě.
