Všechno je na h**no. A kvůli zavřenému Hormuzu se nedočkáme našeho oblečení
Írán si s Hormuzem hraje jako tříletý debílek s automatickými dveřmi od garáže. Otevře. Zavře. Pootevře. Zase zabouchne. Včera zavřel, dnes otevřel, a teď už to zase zavírá. A my stojíme před těmi dveřmi jako totální idioti a čekáme na svoje ponožky za euro.
Moje zásilka z Temu už šest týdnů obeplouvá Afriku. Gratuluju, mám nový koníček – trackuju loď s ponožkami.
A zatímco se Írán sere na moři, v Libanonu si hrajeme na příměří. Libanonská armáda říká, že Izrael hned první den začal zase střílet. Je to přesně jako na pískovišti – postavíš hrad, otočíš se a už ti ho někdo rozkopal.
Nejlepší ale bylo, když jeden Libanonec vylezl na Beaufort jako na prolézačku, strhl izraelskou vlajku a hodil ji do škarpy. Jako by chtěl říct: „Příměří? Jaký příměří?“
Takže shrnuto: Nikdo nic neřídí, všechno je na hovno, a moje ponožky dorazí nejdřív v prosinci.
