Mám se rád
Chudák Jiří Paroubek. Těsně před sjezdem ČSSD vychází o jejím předsedovi čtyřkilová publikace s téměř třemi tisíci fotek: Paroubek s vrcholnými politiky. Paroubek s hvězdami showbyznysu. Paroubek s Paroubkem – v bazénu. Při jeho politické velikosti je překvapení, že se do něj ještě vešla voda. Ještě větší překvapení ale je, že knihu prý dali dohromady z vlastního přesvědčení o dobré věci bývalý vládní fotograf a novinářka, doufejme taky vládní. Někdo se zbláznil.
Velmi pravděpodobně předseda ČSSD. Soudě dle jeho chorobné touhy po mediální pozornosti nemůže unést, že ho poslední dobou trumfuje nováček ve vrcholné politice, předseda lidovců Jiří Čunek. Anebo že nyní předsedá pouze partaji, v níž spousta lidí stále skrytě doufá, že jejich předseda bydlí na Vysočině. Snad i proto rozumím pár nesrovnalostem v Paroubkových vyjádřeních o knize: nejdřív - zřejmě při pohledu na sebe a hvězdy showbyznysu - prohlásil, že ho kniha „představí jako člověka i jako politika.“ Když došel k vlastní fotce v plavkách, opravil se, že „osobně s tím mám společné jen to, že mě autoři požádali o závěrečnou korekturu.“ Pravděpodobně perspektivy.
Snad i proto se bude tisícovka z třítisícového nákladu zadarmo rozdávat delegátům sjezdu ČSSD. Ani s tím prý ale nemá Paroubek nic společného; zaplatil to sponzor, jeho „osobní přítel.“ Podobně tak vloni, když vzpomínky jeho ženy Zuzany vydal Ladislav Štaidl. Stejně je to paradox: většina našich expremiérů se po odchodu ze Strakovy akademie propadla do zapomnění či obskurity Špidlova bruselského blogu. Jediný Jiří Paroubek neustále roste. Stejně jako prezident Václav Klaus, jediná premiérská výjimka, aspoň na papíře.