NeVyVolení

Petr Holec

Je vždy velká legrace sledovat, jakou vlnu plamenného vzteku a nenávisti vyvolají televizní idiocie typu VyVolených či Velkého bratra u těch, jimž podobné programy vůbec nepatří – tzv. intelektuálů. Píšu úmyslně takzvaných, protože si stále myslím, že slovo intelektuál má základ ve slově intelekt, což můj ne příliš intelektuální slovník cizích slov překládá jako „rozum, schopnost myšlení a racionálního poznání“...

. Z téhle definice by tedy měl každý s IQ vyšším než celkové IQ účastníků obou reality show – těsně tedy i většina intelektuálů majících s tím občas problém – rychle poznat, že jakmile začne v televizi mluvit někdo jako Regina či vrcholný politik, je nejvyšší čas jít do hospody. Možná proto jsou u nás hospody stále plné.
A přečíst si tam třeba Lidové noviny, jež někteří z nějakého nedorozumění stále považují za intelektuální noviny. V nich se (1.10.) Jan Lukeš, s Janem Schmidem spoluautor kulturní revue 333 na ČT 2, v článku Žaluji kulturní marťany mimo jiné rozčiluje, že zatímco obě komerční televize vyhodily za VyVolené a Velkého bratra stovky miliónů korun, rozpočet jejich pořadu se rok od roku snižuje. To je – slušně řečeno – menší neschopnost racionálního poznání, pro intelektuály vzývající svou vlastní kulturní vyvolenost bohužel tak obvyklá. I na Primu a Novu, soukromé televize, se v demokracii vztahuje jeden z jejích základních atributů: svoboda utrácet vlastní peníze za sebevětší hovadiny, stejně jako se v přímém přenosu chovat jako hovado. Mnozí dokonce ani nic jiného neumějí. I když souhlasím, že některé naše spoluobčany (politiky, televizní baviče a fotbalové fandy) bychom tohoto atributu měli ušetřit.
To samé ale ve skutečné demokracii (neplatí příliš pro Česko) neplatí pro veřejnoprávní médium jako ČT, které by nemělo naše peníze utrácet za vůbec žádné hovadiny. Tedy žádná Dobrá čtvrť, žádná taxikářská detektivka s Janou Švandovou ani nekonečné debaty o ničem. Což je přesně důvod, proč se – a doufám, že Jan Lukeš mluví pravdu – rozpočet revue 333, jíž možná nesleduje o moc víc diváků, než má v názvu, rok od roku snižuje. Protože každý člověk schopný racionálního poznání, který kdy viděl Jana Lukeše s Janem Schmidem v inscenované herecké scéně o knize, ví, že se intelektuálním rozměrem blíží scéně, kdy se Regina rozhodla…. Nejvyšší čas na hospodu.