Jste v pohodě, v pohodě, v pohodě…
Už jsem si zvykl na skutečnost, že český éter zaplevelily hvězdičky reálného socialismu (nikoli normalizace, jak mě při nedávném interview pro Reflex opravil autor hudebních formátů těch nejpohodovějších českých rádií Hey a Blaník Josef Vlček). Prý je to návrat k měšťáckým jistotám – kulturní šok po listopadu 1989 lidé zkrátka nestrávili.
Také jsem si zvykl na to, že co se rádia neodvážila hrát ještě před rokem, dnes bez rozpaků rotuje éterem nezvykle často a ještě to má úspěch. (Svého času mi kamarád řekl, že až se rádia vrátí k Promovaným inženýrům, emigruje. Bylo to od něj krajně nezodpovědné tvrzení, protože Promovaní inženýři vtrhli do hudebních playlistů jen několik týdnů na to a kamarád samozřejmě vyměkl.)
Chápu obchodní strategii rádií, která pouze nabízejí to, co posluchač chce a žádá. Vždyť je to vlastně jedna velká nostalgie. A rádia jsou hlavně o nostalgii. Co však nechápu a nemohu si na to zvyknout, jsou slogany těchto „českých pohodových rádií“. Namátkou: „Vaše pohodové rádio“, „S námi jste v pohodě“, „Pohodové hity“, „Buďte v pohodě“, „Pohodové ráno, dopoledne, odpoledne, večer s…“ atd. Říkám si, jak v pohodě asi musí být člověk, který v době rozkvětu reálného socialismu bručel kdesi na Borech nebo Ruzyni. Taky si tak pohodově zazpívá s Naďou Urbánkovou?
Je to něco jako mnohomluvný slogan naší nejsledovanější televize – „Nova vás baví“. Myslel to jeho autor tak, že nás Nova chce pobavit, nebo že nás ji baví sledovat? Myslím, že má jít o konstatování. Prostě vás bavíme, a basta! A ne že se nenecháte bavit, vy chásko! A budete přitom v pohodě! Sakra v pohodě, protože my moc dobře víme, jak vás kvalitně a příjemně pobavit!
