Jak jsem začal pít pivo

Pochopte: pivo mi nikdy, ale opravdu nikdy nic neříkalo. A to tak, jako někomu nechutná rajská omáčka, jinému krupicová kaše. Kdysi v sedmnácti letech jsem se pivem jedinkrát opil, se vší námahou jsem do sebe nalil asi tak pět půllitrů a v noci ošklivě zvracel. V hospodě jsem si pak s kamarády dával celých těch dvacet let džus nebo kolu. K alkoholu mám vůbec divný vztah, nemám na něj žaludeční buňky, piju jen ženské pití – koktejly, martini, portské, maximálně tak gin.
Jenže teď jsem nějak nemohl v noci spát a známá mi poradila: dej si před spaním pivo. Vstoupil jsem tedy do obchodu a nahlédl do onoho regálu, který každý pravý český muž důvěrně zná. Byl jsem zcela zmaten. Co je dnes někdejší „desítka“ a co „dvanáctka“? Co je ona „plzeň“? Je to Gambrinus nebo Pilsner Urquell? (Krušovice a Braník to nebudou určitě…) Známá mi doporučovala černé pivo. Podle čeho se pozná? Nakonec jsem koupil cosi, co se jmenovalo nealkoholické pivo a barva lahve byla černá. To by mi mohlo chutnat, když tam nebude ten alkohol.
Moc dobře jsem nespal. Nevím, jestli to bylo tím chuťově nevábným pivem. V každém případě mi známá druhý den vynadala, že jsem trouba, protože jsem si měl přece koupit to alkoholické, protože právě alkohol uspává.
Vstoupil jsem tedy druhý den do ještě většího obchodu a zase stál před pivním regálem. Zase bezradný. Oslovil jsem nejbližšší prodavačku: „Nezlobte se, já jsem pivní analfabet. Které je dvanáctka?“ Paní se na mně podívala nejdřív šokantně, pak shovívavě. A radila: „Tak pane, stříbrné víčko, nebo barva, to je desítka. Zlatá je dvanáctka. Píše se tam ležák. Máme i černý pivo. Na začátek si kupte v plechovce, je toho míň, když vám nebude chutnat, nemusíte tolik vylejvat. Pořádně vychladit! Nepijte teplý, to je vždycky hnusný, nepijte moc ledový, to vám pak leží v žaludku. Pijte s trochou pěny, bez pěny tomu něco chybí. Nenechávejte dlouho stát na stole, zteplá a vyvane. Tak dobrou chuť!“
Vzal jsem nakonec Staropramen v plechovce, jednu desítku, jednu dvanáctku. Doma jsem plechovky postavil na chladnou zem do špajzu, večer otevřel a pil. Dvanáctka nic moc, ale desítka docela dobrá. Taková nealkoholická, ale jak pořád piju ty sladké šťávy, coly atd., tak mi na tom pivu chutnalo, že je jiné.
Ale pivař se ze mě už nestane. Druhý den jsem šel z oběda a můj zrak spočinul na limonádovém automatu u vchodu do redakce. Jeden krásně chladivý 7UP 0,5 l v zelené lahvi jsem vyžahl na posezení. A chtělo se mi po něm dokonce i spát…