Očima Cyrila Höschla

Náš tatínek je již asi 10 let kvartální alkoholik. Celá rodina to těžce nese, neboť i když děláme, co můžeme, neumíme pomoci ani jemu, ani sobě. Podle nás tkví zásadní problém v tom, že tatínek si svůj alkoholismus nechce přiznat, a tudíž se nechce ani léčit. Tak nás všechny trápí svými opileckými výstupy, které se opakují v čím dál kratších intervalech. Navíc je teď v invalidním důchodu, a tak už nemá ani žádný režim - už nemusí chodit do práce. Kromě toho je dobře finančně zajištěn, a nemá tedy žádné existenční problémy. Snažíme se mu vymýšlet různé činnosti, ale všechno ho baví jen chvilku. Pak se nudí, a proto pije, někdy si k tomu vezme i uklidňující prášky. Nejvíc tím deptá svou maminku. Ona stále věří, že existuje nějaký zázračný lék - ne léčebna -, po němž se její syn uzdraví. Můžete jí i nám poradit, jak se s touto těžkou situací vypořádat? M. Š. A J. Š., PRAHA