Růžový palouček

Bitva na Bílé hoře, ač z vojenského hlediska jen bezvýznamná šarvátka, přece udělala překvapivě rázný konec tragikomické frašce, která do našich učebnic dějepisu vstoupila kapitolou s názvem České stavovské povstání. Po jistém váhání vítěz uzavřel účty rychle a tvrdě a zkoušená země musela zaplatit těžkou daň za egoistické ambice hrstky neschopných politiků, kteří ve svém svatém náboženském nadšení nepečovali jen o víru svých otců, nýbrž během povstání přičinlivě neopomněli zmnohonásobit své statky. Do čela země místo nenáviděného Habsburka postavili muže politicky stejně neschopného, jako byli oni sami, totiž falckého kurfiřta (a zetě anglického krále) Fridricha, jenž byl pak v Čechách znám jako "zimní král". Jakkoliv Fridrich v Praze pobyl jen krátce, stačil vyplundrovat zemský chrám sv. Víta tak, že by se za to nemuseli stydět ani chrabří husité.