Politika v zajetí soudů: Selhání doma i navenek značí hluboké problémy našeho systému
Když 24. června Ústavní soud svým předběžným opatřením uložil vládě Andreje Babiše, aby zajistila účast prezidenta Petra Pavla na summitu NATO v Ankaře, někteří lidé tleskali, jiní rozhodnutí kritizovali, a westernová postavička české politiky Petr Macinka dokonce hovořil o „pokusu o ústavní puč“.
Prezident na summit odjel, ale v tureckých palácích a hotelích se s Andrejem Babišem, vedoucím naší delegace, míjeli. Česko se stalo trapným a směšným. Vyvrcholila tím několikaměsíční fraška, která se měla dávno vyřešit domluvou, k níž by hlavě státu a předsedovi kabinetu stačilo pár minut. To se nestalo a další díly povltavské telenovely ještě bohužel uvidíme. Ostatně o samotné kompetenční žalobě, kterou podal Petr Pavel, Ústavní soud rozhodne podle všeho někdy na podzim.
Česká republika není v případě soudních patálií s politickým podtextem žádnou výjimkou. Dopady podobných právních bitev mohou přitom být dlouhodobé a rozsáhlé. V konečném důsledku to nepovede ani ke zdravé komunikaci, ani ke hledání potřebných kompromisů a ochotě řešit konflikty. Dysfunkčnost politiky se tím i v demokratických zemích může prohlubovat, protože na konci každého takového sporu u někoho převáží pocit nespravedlnosti. Nemluvě o tom, že pokud rozhoduje o účasti na nějakém summitu až konečná instance, tedy Ústavní soud, jedná se o selhání mnoha hráčů na české politické scéně.
Navíc se z toho u nás mezitím stala politická, politologická, názorová i právní břečka.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
