Babiš verze 2026 a jeho deep state. Kdo pomáhá premiérovi směrovat státní aparát na Východ?
Andrej Babiš má za sebou prvních sto dní svého vládnutí. Kromě daňové kobry nebo schválení rozpočtu cílil na oblasti, na které jako první mířila i vláda Roberta Fica na Slovensku nebo Viktora Orbána v Maďarsku – na státní správu, média, neziskovky, justici a boj s dezinformacemi. Škrtl také českou část příspěvku na muniční iniciativu Ukrajině a i rétoricky se rapidně snížila podpora země napadené ruskou agresí. Babiš přitom tvrdil, že takovou cestou nepůjde a na nálepku „proruský“ je alergický.
Žádných sto dní hájení nechceme, vše máme připravené, začneme zostra. Jen škoda, že to nemůžeme udělat tak rychle jako Trump. Tak by se dala parafrázovat slova Andreje Babiše a jeho nejbližších spolupracovníků před volbami. Jak řekli, tak opravdu udělali. Jen si asi nemysleli, že se proti nim tak rychle začne mobilizovat občanská společnost a Milion chvilek už v březnu zaplní Letnou.
Co lidem z „druhé strany“ politického spektra vadí a proč je staronový premiér označován za proruského? Třeba návrhy na osekání financování veřejnoprávních médií, registr zahraničních vazeb nejen pro neziskovky z pera Jindřicha Rajchla, stop financování muniční iniciativy z českého rozpočtu nebo Babišova poradkyně pro svobodu slova Natálie Vachatová, která má prokazatelné vazby na Rusko. Výmluvné je, že ruská státní média (například agentura TASS) po návratu Andreje Babiše k moci v roce 2025 psala, že Babiš může v Česku „snížit protiruskou hysterii“.
Proč Vachatová?
U Vachatové se zastavme. Ne každému může být zřejmé, proč se Babiš kvůli do té doby takřka neznámé překladatelce, člence Trikolory a bývalé analytičce Společnosti pro obranu svobody projevu (o té později) dostal pod velký tlak médií nebo opozice. V roce 2014, tedy už po anexi Krymu, byla Vachatová, coby volyňská Češka sama rodačka z Ukrajiny, aktivní členkou facebookové skupiny Přátelé Ruska v České republice.
„Je škoda, že Putin na podzim podcenil Majdan, zřejmě kvůli pořádání olympiády. Možná by k tomu nedošlo, kdyby ruské tajné složky včas odhalily blížící se hrozbu. Ale tak to jsou ‚kdyby‘, která nemají v přítomnosti už žádný smysl,“ napsala například v srpnu 2014. Někdy v těchto dnech také začíná Vachatové odklon a nedůvěra v média, alespoň to sama tvrdila v rozhovoru z února 2021 pro slovenské internetové rádio Slobodný vysielač. „To, co tehdy vysílala Česká televize, bylo ve velkém rozporu s tou přítomností, kterou já jsem prožívala bezprostředně na Ukrajině,“ řekla Vachatová. Poradkyni premiéra prý tehdy k politice přivedly i osobní zážitky právě z ukrajinského Majdanu a údajný „rozpor mezi mediálním zpravodajstvím a realitou“.
Pokračujeme dál, v roce 2020 na sebe Vachatová upozornila kritikou bývalého starosty Prahy 6 a současného europoslance Ondřeje Koláře (TOP 09) kvůli odstranění sochy sovětského maršála Koněva. Skupina Čeští elfové ji tehdy zahrnula do svého monitoringu dezinformátorů, což se Vachatové pochopitelně nelíbilo. Loni na jaře pak Vachatová kritizovala promítání dokumentárního filmu česko-dánské koprodukce Pan Nikdo proti Putinovi na festivalu Jeden svět. Dokument natočil a vyvezl z Ruské federace ruský občan Pavel Talankin a nakonec za něj dostal Oscara. Vachatové vadilo, že má tento dokument o putinovském Rusku během války „jasně protiruské zaměření“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
