Kdo je tady gamer? Hráčů videoher přibývá a z koníčku outsiderů se možná stává mainstream
Zavřete oči a představte si osobu, jež sedí u herního počítače nebo třímá gamepad u konzole. Co vidíte? Uhrovitého teenagera v přítmí neuklizeného pokoje a s dekorací v podobě vypitých energetických nápojů či rozjedených chipsů? A proč ne čtyřicetiletého byznysmena, který si od stresu kancelářského života chce odpočinout u oblíbené střílečky? Nebo třicátnici, jež právě uspala děti a natáhne si nohy u nejnovější hry na hrdiny?
Ve srovnání například s filmem jsou videohry mladá forma zábavy a umění. Navíc výrazně svázanější s technologiemi, takže konzument musí být zároveň uživatel. První hráči videoher byli zároveň „early adopters“ počítačů, nadšenci z nepřístupného světa IT pojmů, a odtud také plyne stereotyp gamera coby mladého obrýleného muže, později rozšířený o pařana-flákače. Hraní nebylo pro každého – a co není pro každého, to okolí přinejlepším ignoruje, přinejhorším ostrakizuje.
Ještě na přelomu tisíciletí tvořili hráči subkulturu, jíž si většinová společnost povšimla pouze v extrémních případech, kdy hra vydělá spoustu peněz nebo se u ní hledá důvod asociálního chování. Jenže každé médium se vyvíjí. Mění se jeho možnosti a s tím se mění i příjemce. Současný filmový divák už by se nelekl toho, že na plátně k němu míří rozjetý vlak, jako se to dělo koncem 19. století s padesátivteřinovým Příjezdem vlaku na nádraží v La Ciotat od bratří Lumièrových. A stejně tak se za pojmem „hráč videoher“ dnes skrývá něco trochu jiného než před pár dekádami.
Hraje polovina planety
Letošní studie All About Games, již každoročně připravují organizace Video Games Europe a Evropská federace herních vývojářů, uvádí v populaci 54% podíl hráčů. Tedy konkrétně, že hry hraje nadpoloviční většina obyvatel, kterým je šest až 64 let. Data se omezují na pět velkých evropských trhů (Německo, Španělsko, Francie, Spojené království a Itálie), můžeme je však doplnit odhadem americké DFC Intelligence, že hráčů je na celém světě ke čtyřem miliardám. Zhruba polovina planety hraje.
Z All About Games rovněž vyplývá, že počty víceméně setrvale stoupají, přičemž 75 % dotazovaných hraje alespoň hodinu týdně a průměrný hráč věnuje hrám za stejné období přes devět hodin. Tedy méně, než kolik podle posledních průzkumů průměrně v Evropě nebo i Česku trávíme na sociálních sítích a u televize. A třebaže největší zastoupení hráčů je ve věkových skupinách do 24 let, tři čtvrtiny hráčů tvoří dospělí. Přičemž průměrný věk evropského hráče je u mužů 31, a u žen dokonce 32 let.
Podle Jana Bobrovského z herního obchodu Xzone cílí ty největší (takzvaně AAA) hry pořád hlavně na mladší hráče. Celkově je ale stárnutí gamerů znát. „Hry jsou dnes dospělejší po všech stránkách – ať jde o vyprávění příběhů, obrovské náklady na vývoj, nebo samotný marketing,“ říká Bobrovský. „Vyrostla generace hráčů-zákazníků, která si za celý život nepřestala hrát. Dnešní rodiče nemají vůči hrám předsudky, jako je měli rodiče mileniálů, naopak přes den hrají společně s dětmi a večer si sednou ke své oblíbené hře.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
