Závody o Měsíc koncem 60. let minulého století vypadaly jen jako prestižní záležitost a dlouho se zdálo, že z nich nic užitečného nevzejde. Teď se ale začíná rozjíždět druhé kolo, ve kterém se už hraje o hodně, protože Měsíc se ukázal být novou pevninou plnou lákavého bohatství. Proto také v pelotonu tentokrát nejsou jen dva závodníci (kdysi USA a Sovětský svaz), ale nejméně deset – a další se nejspíš budou přidávat. Ve čtvrtek 7. září například svojí sondu, která má na Měsící přistát, vyslalo do vesmíru Japonsko.
Obnovená soutěž o Měsíc je základem rostoucího významu lunapolitiky, kterou můžeme pojímat jako ekvivalent geopolitiky, napsal komentátor John B. Sheldon pro web SpaceNews. „V lunapolitice se politické a ekonomické zájmy prolínají s potenciálem Měsíce, od jeho povrchu až po prostor v jeho okolí. Soupeři v této soutěži jsou především Spojené státy s Čínou, roli zde hraje ale také Evropa, Japonsko, Indie a Rusko stejně jako soukromé společnosti, které doufají, že budou využívat zdroje Měsíce. Lunapolitika proto bude v dalších desetiletích zaměstnávat diplomaty, stratégy a řídící pracovníky čím dál víc,“ dodal Sheldon.
PROČ SE TAM VRACET?
Po skončení amerických výprav Apollo v roce 1972 se zdálo, že měsíční pustiny se k ničemu užitečnému nehodí, protože i když tu nejspíš leží nedotčená ložiska užitečných minerálů, jakákoliv snaha o jejich využití musí ztroskotat na obrovských nákladech. Obrat přišel tak trochu nechtěně, když o dvacet let později američtí vojáci připravili sondu Clementine, jež měla ve vesmíru ověřit některé jejich technologie, a Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) si vydupal, že ponese i vědecké přístroje pro výzkum Měsíce. Výsledkem byl šok: v kráterech na měsíčních pólech může být vodní led. Pozdější sondy to nejen potvrdily, ale přinesly i důkazy, že vody je na Měsíci docela hodně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
