Jedním z hlavních červencových témat v českých médiích a na sociálních sítích se stala emocionální debata o tom, zda se ještě vyplatí jet na dovolenou do Chorvatska, když tam prý tak brutálně zdražili. Jaká je tedy reálná situace v české prázdninové destinaci číslo jedna?
Diskuse nad tím, jak se povede letošní sezóna a kolik turistů letos do Chorvatska přijede strávit léto, jsou přímo u Jadranu živé již od června. Není divu. Chorvatská ekonomika je na turismu opravdu hodně závislá. Země má vůbec nejvyšší podíl turistického průmyslu na svém hrubém domácím produktu v rámci Evropské unie. Služby spojené s cestovním ruchem tvoří více než 11 procent HDP. To je více než dvojnásobek průměrné hodnoty v celé EU, kde průměr činí jen čtyři a půl procenta.
TURISTICKÁ EKONOMIKA
Chorvati si sami často na tento vysoký vliv turismu na domácí hospodářství stěžují, a dokonce se objevují články, v nichž se za vzor dává to, jak funguje v tomto sektoru ekonomika v České republice, kde je rozměr turistického průmyslu sice menší, ale díky vyšší přidané hodnotě produkuje větší zisky.
Na jadranském pobřeží má ale přijímání mořechtivých návštěvníků ve srovnání s jinými turistickými velmocemi v Evropě i pozitivní odlišnosti. Jednou z nich je hodně nízký podíl hotelů na počtu nabízených lůžek. Ten je vůbec nejnižší v Dalmácii. V župě, která obklopuje druhé největší chorvatské město Split, se dokonce v soukromí, tedy v apartmánech v malých „rodinných“ domech, nachází více než 85 procent všech lůžek využívaných pro ubytování turistů.
To mimo jiné znamená, že zisky z návštěvníků jsou distribuovány mezi velký počet „malých“ příjemců. V tom se Chorvatsko výrazně liší od států, v nichž tomuto sektoru vládnou velké hotely a jejich řetězce. Chorvatská „apartmánová“ turistika ale zároveň znamená, že je cenová politika, minimálně v oblasti ubytování, rozptýlená mezi desetitisíce majitelů, kteří si zcela po svém rozhodnou, zda každoročně návštěvníkům něco přirazí, nebo pojedou ve starých cenách.
ČTYŘMĚSÍČNÍ SEZÓNA
Podobná „decentralizace“ vládne v přímořských oblastech i u restaurací, kdy se většinou jedná o drobné místní podnikatele, kteří ale v praxi čelí dalšímu výraznému specifiku místní turistické sféry. Tím je velmi silná sezónnost. Na rozdíl třeba od Česka, ale i Itálie nebo Španělska míří zahraniční návštěvníci do Chorvatska téměř výhradně v letní sezóně, jež tady začíná na počátku května a končí se závěrem září. Kdo zavítal do vyhlášených dalmatských letovisek mimo tuto dobu, potvrdí, že jsou více méně liduprázdná a na cizince se v nich v tomto období dá narazit jedině v podobě Čechů, Němců, Slováků a Poláků, kteří zde vlastní domy a jezdí je i mimo léto kontrolovat. Jejich počet sice narůstá, ale stále je velmi nízký na to, aby mimo léto uživil zdejší turistickou infrastrukturu, třeba v podobě restaurací.
Majitelé restaurací si proto musí vydělat během čtyř měsíců, přičemž úplně plné je Chorvatsko jen v červenci a v srpnu, kdy jsou v zemích, jež tvoří jádro zdejších turistů, školní prázdniny. Na to musí být nastaveny ceny, které se tu každoročně ještě většinou zvyšují na vrcholnou sezónu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
