Pracuji kolem drog i speciálně kolem tématů alkohol, marihuana a potažmo kouření asi 45 let. Pamatuji tedy doby, kdy jsme na protialkoholním v Apolináři hlásali, že potenciálních alkoholiků je u nás kolem tří procent, kouření ani nemělo diagnózu závislosti, ale jen nadužívání, marihuana byla spíš protestem a snadným terčem policie. Síť protialkoholních léčeben a AT ordinací – Ordinace pro alkoholismus a (jiné) toxikomanie – byla rozsáhlá. Předrevoluční československé drogové zákony byly docela mírné a relativně racionální. Alkoholici v léčebně se dívali na „feťáky“ opovržlivě a oni na ně též.
Po revoluci se vše začalo měnit, z drogového tématu se stalo mediálně atraktivní politikum a mediálně zatraktivnilo. V západní civilizaci se začaly prosazovat „liberální“ postoje, takzvaná racionální protidrogová politika. Zároveň se prosadil velký boom výzkumů negativních dopadů alkoholu a kouření na zdraví jedince a společnosti. Jakási plíživá drogová revoluce typu „všechno je jinak“. Drogová (nejen) rizika se hodila do společného pytle s názvem závislost. V 90. letech minulého století jsem byl odsuzován za televizní výrok „Nějaká racionální forma legalizace drog je zřejmě nutná“ a protestní Marihuana March na Letné hlídaly masívní policejní jednotky. V alkoholových a trávových statistikách jsme se umisťovali na předních místech (kolik toho vypili turisté, se nerozlišovalo stejně jako to, že u nás se spíše pochlubíme zkušeností s trávou – na rozdíl od zbytku světa).
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
