Snímek vystihující rozdílné osobnosti na jednom obrazu je podle Davida Krause jedním z jeho nejlepších trojportrétů vůbec. Pokud jde o zmíněnou rozdílnost, na redaktorovu otázku „Máte nějakým způsobem rozdělené role, když jste pohromadě, někdo je hysterka, někdo bavič?“ odpověděla Anna Geislerová: „Nemáme. Možná funkce – já otvírám láhve.“ A Ester, tou dobou ještě koketující s modelingem: „Lenka je máma od rodiny, Andula je labilní a já jsem magor.“
Titulní rozhovor s gráciemi tehdy pro Reflex připravil Pavel Turek, který posléze zakotvil v týdeníku Respekt, kde se poslední dekádu věnuje hudební publicistice. Tehdy ještě student žurnalistiky to neměl jednoduché: interview se dělalo na Geislerovic mlýně, tedy rodinné chatě, a kromě dvou těkajících starších sester a jejich maminky byly přítomny i dvě malé děti tehdy osmadvacetileté Lenky-Lely, zatímco devatenáctiletá Ester-Eťa byla jen na telefonu. Tři sestry navíc byly nesmírně polytematické, od děsivých dětských pohádek a vlastního pohádkového dětství se řeč vedla přes Leliny knižní ilustrace a Aniny písňové texty až k vtipným sebereflexím, kupříkladu v oblasti sebekritiky a skromnosti. Otázka: „Jste k sobě vzájemně a k práci té druhé kritické?“ Anna G.: „Ono hlavně není co kritizovat.“
A měla recht.
Celé vydání si můžete přečíst zde >>>
