Na první dojmy dají děti již od patnácti měsíců. Na dospělé, které viděly vyjadřovat negativní emoce, si dají pozor a budou okolo nich našlapovat opatrně, i když je pak uvidí v nové situaci chovat se klidně.
Výzkum University of Washington zahrnoval 270 dětí ve věku patnáct měsíců. Seděly u rodiče na klíně a naproti nim seděl „experimentátor“, který jim ukazoval, jak si hrát s novými hračkami. Druhý výzkumník, „emotér“, experimentátorovi buď neutrálně říkal: „To je zábava,“ nebo naštvaně: „To je ale hloupost!“ U dětí, jež byly svědkem vzteklého výbuchu emotéra, byla menší pravděpodobnost, že si s nabídnutými hračkami budou hrát, aby stále přítomného emotéra nenaštvaly.
„Náš výzkum ukázal, že děti udělají cokoli, aby se nestaly cílem vzteku, který byl zatím obrácen na někoho jiného,“ říká autorka studie Betty Repacholiová. „Již v raném věku vypozorovaly, jak se chránit před nebezpečím. Je to chytrá adaptace.“
Trvanlivost prvních dojmů u batolat zkoumal další experiment. Experimentátor tentokrát dětem předvedl další novou hračku a pak jim ji nabídl, zatímco emotér byl tentokrát klidný. Děti, jež viděly emotéra předtím rozčileného, si s novou hračkou hrát moc nechtěly. „Je to, jako by emotérovi nevěřily, že zůstane klidný. Jak vás jednou děti odhalí jako vzteklouna, je těžké to překonat,“ varovala před negativními emocemi před dětmi Repacholiová.
Ta provedla ještě jeden experiment, variantu na předchozí. Tentokrát pracovala se 72 patnáctiměsíčními batolaty, jež nechala hrát se svítící a točící hračkou. Pak děti o tuto hračku požádal emotér. Děti, které ho předtím viděly rozčileného, se s hračkou rozloučily mnohem pohotověji než ty, jež ho zažily jen klidného. „Vzteklému“ emotérovi hračku dalo 69 % dětí oproti 46 % dětí, které viděly „kliďase“.
„Byla jsem velmi překvapená, když se děti hračky vzdaly. Jako by se snažily toho dospělého obměkčit a uchlácholit ústupkem. Nechtěly riskovat, že ho znovu rozčilí. Tak se u klidného výzkumníka nechovaly,“ uvedla Repacholiová.
Studie tedy dohromady ukazují, že 1. děti si také tvoří rychlé úsudky o lidech okolo sebe na základě emocí, jež u nich vidí; 2. negativní emoce vnímají více; 3. předpokládají, že vzteklé osoby budou vzteklé i v budoucnu za jiné situace. Jak dlouho efekt trvá, bude předmětem dalšího výzkumu, ale z tohohle je jasné, že rodiče by se měli mít na pozoru před tím, jak se chovají před svými dětmi, i když jsou ještě malé.
